V zemích svého původu (oblast Mexika a Jižní Ameriky obecně) rostou tyto rostliny i na stromech. Spodní listy postupně odumírají a vytváří se krátký kmínek, ze kterého vyrůstají dužnaté adventivní kořeny, které rostlinu v přírodě upevňují. V řečtině znamená Anthurium něco jako „ocasní květina„, díky tzv. spadixu, což je oranžový nebo žlutý hrot, tyčící se v prostředku květu. Obvykle tato rostlina dosahuje výšky něco kolem 35 cm. Barva květu bývá oranžová, červená, růžová. Umělým množením a křížením jednotlivých odrůd se však dnes běžně setkáte i s bílými, fialovými i zelenými Anturiemi. Tato atypická a dominantní rostlinka se hodí i do zimní zahrady, kde krásně dotvoří tropickou atmosféru.
Díky svým okrasným květům s lesklým, jakoby voskovým povrchem bývá často námětem pro imitace v podobě umělých rostlin. Umělá květina se však nikdy nebude moci měřit s tou nádherou, kterou oplývá živá Anturie ve vrcholném období svého květenství. Nadšené pěstitele tropických rostlin neodradí dokonce ani to, že podmínky jejího pěstování nejsou zrovna nejjednodušší. Zajímavostí, která také rozhodně stojí za zmínku je, že právě jedna z odrůd Anturie, konkrétně Titan Arum (Amorphophallus titanový), se pyšní titulem – rostlina s největším květenstvím na světě. Rod Araceae je obecně znám právě díky svému obřímu květenství.
I přes svůj půvab skrývá tato rostlina v každé části svého těla jed. Toxikace tohoto jedu není smrtelná pro člověka, nicméně pro domácí mazlíčky (především kočky) může však představovat jistý skon. Lidé mohou při požití této květiny trpět žaludečními obtížemi, což se týká spíše malých dětí. Dospělí by si spíše měli dávat pozor při manipulaci s rostlinou, neboť ta může při doteku s pokožkou způsobovat nepříjemné vyrážky – kůže je zarudlá a pálí.
Pěstování
Anturie, ač patří k tropickým rostlinám, vyžaduje spíše nepřímé světlo (tedy kromě zimního období, kdy je potřeba květinu trochu zahřát a natočit ji na slunce). Dávejte také pozor na průvan a chlad, Anturii by totiž v takových podmínkách zčernaly listy a květy. Také rostlinu příliš nepřelévejte, protože jinak listy pro změnu zežloutnou. V létě je ideální teplota pro pěstování 20-28 stupňů, v zimě kolem 15 – 22 stupňů. Substrát musí být neustále vlhký, doporučuje se rostliny rosit, ale pozor na květy. Jestliže se vám je podaří zmáčet, objeví se na nich nehezké skvrny.
Pokud rostlina nechce kvést, může být příčinou opět umístění rotliny nebo nedostatek hnojiva. Ze škůdců je nejčastějším „záškodníkem“ vlnatka. Proti ní je nejjednodušší přípravek ten, který znaly již naše prababičky – potřete listy hadříkem, máčeným v alkoholu. Ten rozpouští ochranný štít vlnatek, které následně zahubí. V příliš suchém vzduchu se také mohou Anturii stáčet listy a také se daří dalšímu škůdci, slivuškám, třásněnkám a molicím.
Text: Lucie Sýkorová
