Zahrada > Bobkovišeň
Bobkovišeň
Zdroj: shutterstock.comBobkovišeň je věčně zelený neopadavý keř. Patří do obsáhlého rodu slivoní (Prunus), který je systematicky poměrně složitý a mnohé druhy se od sebe značně liší. Bobkovišeň je blízká střemchám a někdy se řadí do samostatného rodu Laurocerasus. V literatuře se také můžeme setkat s českým jménem vavřínovec. V původních krajích vytváří mohutné keře, dorůstá výšky kolem šesti metrů. U nás se vytáhne jen do dvou metrů, keře jsou nepravidelně řídce polokulovité, obrys není jednolitý, místy bývá průhledný. Nejvýraznějším znakem jsou velmi hezké kožovité elipsovité listy, které zůstávají na keři celoročně. Délka listů se liší podle odrůd, v průměru dosahuje 10-15 cm, okraje listů jsou celistvé. Květy jsou bílé, sestavené v štíhlých hustých hroznech a objevují se v průběhu května až v červnu. Plody jsou drobné černé peckovičky. Ptáci se jimi v zimě rádi krmí, pro člověka jsou ale jedovaté.
| Botanický název | Prunus laurocerasus | |
|---|---|---|
| Kategorie | Listnaté keře | |
| Čeleď | Růžovité | |
| Pěstování | Bobkovišeň vysazujeme zjara z kontejneru nebo s kvalitním kořenovým balem. Řez omezujeme na odstraňování suchých a nemocných větví, i když bobkovišeň snese i hlubší řez, ale vyžaduje opatrnost, abyste při zkracování větví nepřestřihali listy. Starší exempláře snášejí špatně přesazování. Možnosti výsadby v zahradě jsou poměrně rozmanité. Nejčastěji se používá jako podrost a do keřových skupin. Dá se vysazovat také do nádob, ale musí se v zimním období dobře zabezpečit proti promrzání. Vytváří zajímavé podrosty mezi vysokými řídkými dřevinami. Působivé jsou i skupiny s rozmanitě tvarovaným listem rozdílných odrůd. Často se vysazuje před porosty rododendronů, kombinuje se s cesmínami a hlohyní. Dále se hodí pro volně rostoucí živé ploty v teplejších oblastech, v našich podmínkách se častěji využívá ve směsi dřevin, ale i jednodruhový plot je zajímavý. Bobkovišeň ale potěší oko i jako solitér. | |
| Zajímavosti | V přírodě se bobkovišen vyskytuje na východním Balkánu, v Turecku a na Kavkaze. Vyhledává horské bukové lesy, vlhká a stinná údolí. V zahradách se běžně pěstuje již od středověku. Do Evropy byla dovezena z Trabzonu do Cařihradu v roce 1546. V roce 1574 ji Clusius přivezl do Vídně, odkud se rozšířila v klášterních a zámeckých parcích napříč celou Evropou. | |
| Zdroj | http://www.magazinzahrada.cz/stromy-a-kere/bobkovisen-jedovata-kraska-pro-kazdou-rocni-dobu.html |
