Řecké označení Dianthus získaly hvozdíky odvozením od sousloví z řečtiny Dios Athos – Diova květina. Známo je na 300 druhů hvozdíkovitých (Caryophyllaceae), jejichž domovem je nejčastěji Evropa, dále pak Asie a Afrika. Těžištěm jejich rozšíření je Středomoří.
A jaký krutý příběh z života božstva doprovází zrod hvozdíků? Lovící bohyně Artemis byla při lovu vyrušena pastýřovou hrou na šalmaj. Artemis se rozlítila a pastýři za to vzteky vyrvala oči. Později začala bohyně Artemis svého skutku litovat, a tak nechala vyrůst z pastýřových očí první hvozdíky.
Další legenda, tentokrát spojená s francouzským králem Ludvíkem IX. vypráví o křížové výpravě do Tunisu, která se uskutečnila roku 1270. Na ní se král rozhodl léčit své vojáky nakažené morem šťávou právě z hvozdíků. Bohužel ale sám morové nákaze podlehl. Pověst hvozdíku jako léčivé rostliny se dostala s křižáky do Francie a tam se na základě toho staly hvozdíky velmi oblíbenými.
Do šlechtění hvozdíků se pustil samotný neapolský král René I. z Anjou. U Bourbonů získaly hvozdíky takřka stejně velkou oblibu, jako tomu bylo u lilií. Z historických záznamů je známo, že hvozdíky si velice oblíbil i vojevůdce Ludvík II. Ten se dokonce rozhodl sepsat návod na jejich pěstování. V období trvání Velké francouzské revoluce se stal červený karafiát symbolem odsouzenců, kteří ho na popravu gilotinou nosili v klopě, aby všem ukázali svou věrnost Bourbonům.
Červený karafiát je také symbolem lásky a zasnoubení. Tato symbolika má původ s největší pravděpodobností ve vlámském svatebním zvyku. Jestliže osoba zobrazená na portrétu z období 15. – 17. století má v ruce hvozdík, zcela jistě to znamená, že osoba oznamuje své zasnoubení.
V období křesťanství je hvozdík spojován s Pannou Marií. Nejslavnější plátna s tímto námětem, tedy s Pannou Marií s karafiátem vytvářeli i takoví mistři jako da Vinci, Rafael a Dürer. Růžový hvozdík představuje slzy Panny Marie, a proto se lidově říká domácím hvozdíkům „slzičky“. Navíc tvar hvozdíků připomíná hřebík, což je nástroj umučení Krista, tak se i hvozdíky považují za symbol Kristova utrpení. Český název hvozdík má svůj původ v pravoslavném výrazu „gvozd“, což znamenalo hřebík. Dosud je zdrobnělina výrazu – hřebíček používána v oblasti Moravy k označení květů hvozdíku.
Text: Zuzana Bohdalová
