Jak poznat rezonanční dřevo aneb O dřevě tentokrát z hudební stránky

Základem jsou pravidelné husté letokruhy

Rezonanční dřevo je opravdu pořádné dřevo s velmi pravidelnými letokruhy, tedy léty, které musí být zároveň velmi husté. Jejich vzájemná vzdálenost nesmí překročit čtvrt centimetru.

Další variantou, z níž je možno hudební nástroj vytvořit, je zachovalý zůstatek z letokruhu na rezonanční desce. (Na lepení spojů hudebních nástrojů se pak používá kožní nebo kostní klíh. Luby houslí, viol a kytar jsou rozebíratelné spoje.)

Pátrači po dokonalém dřevě

Někteří zkušení milovníci dřeva, lesníci nebo jiní specialisté jsou schopni poznat rezonanční dřevo i ve stromech, které jsou ještě pevně ukotveny svými kořeny v půdě. Těmto lidem se říká pátrači po dokonalém dřevě.

Na výrobu houslí, viol, violoncell, kontrabasů nebo mandolín, ale i klavírů se hodí i rezonanční dřevo smrkové. Pochopitelně musí být po vytěžení pečlivě uskladněno a sušeno výhradně přírodní cestou, to znamená bez použití sušáren nebo jakéhokoli jiného umělého urychlování.

Tuzemsko sužuje nedostatek rezonančního dřeva

V současné době řeší výrobci hudebních nástrojů u nás závažný problém. Tuzemského rezonančního dřeva velmi rychle ubývá, a to nejen pod vlivem napadení lesních porostů kůrovcem. A je to velká škoda, protože na klavírech vyrobených ze šumavských rezonančních smrků hrávaly i osobnosti vídeňského dvora a dokonce i W. A. Mozart. To byla doba, kdy se rezonanční dřevo od nás vyváželo do celého světa, kde nás proslavilo.

Současní výrobci hudebních nástrojů využívají ještě zbytky uskladněného již dříve vytěženého dřeva. Ale i tyto zásoby už pomalu končí a odborníci tvrdí, že není daleko chvíle, kdy nebude pro rezonanční dřevo kam sáhnout.

Důvodem jsou nejen klimatické změny, ale i změny v lesnickém hospodaření, zákaz těžby dřeva v přísně chráněných národních parcích a také nedostatek exotického dřeva z důvodu zákazu kácení deštných pralesů.

Zdroj: shutterstock.com

Strakapoudi hrají na rezonanční dřevo už od konce ledna

Ano, jsou to právě datlovití ptáci, ale i jiné druhy ptactva, které dokážou spolehlivě odhalit rezonanční dřevo a využít ho k obrazu svému. Již na konci ledna, za teplých dní zkoušejí ťukat do dřeva své „písničky“ a lákat na ně samičky svého druhu anebo naopak varovat své soky, že toto území je jen a jen jejich. Krátké, o to výraznější skladby datlů, strakapoudů nebo žlun jsou nám všem jistě dobře známy. Jsou slyšitelné na hony daleko, neboť je to právě rezonanční dřevo, které si tito ptáci dokážou zvolit s neomylnou jistotou.