Jarní životabudič v podobě cibulovin

Jaro nejlépe vystihují zářivé barvy cibulovin, které se postupně klubou z holých záhonů a trávníků. Bez nich se neobejde žádná zahrada, která si přeje být celoročně krásná.
narcisy-1100x618.jpgCelá galerie 10 Zdroj: shutterstock.com

Použití cibulovin má v okrasné zahradě dlouhou historii. Již v dávných dobách byly tyto rostliny se zásobními orgány dováženy z dalekých zemí i ze zámoří, kde rostly v přírodních podmínkách. Postupem času se některé země na jejich pěstování a později také šlechtění zaměřily.

Výsledkem této šlechtitelské snahy jsou tisíce překrásných kultivarů, které se mohou pochlubit novými a pro pěstitele výhodnými vlastnostmi.

Přesto se ovšem rádi vracíme také k druhům, které si svou krásu zachovaly po dlouhá léta a jsou původními pozůstatky naší květeny. Každá cibulovina má své kouzlo, které se hodí na květinové záhony i do nádob na okenním parapetu nebo terase.

Cibuloviny jarní i podzimní

Skupina cibulovin je druhově neskutečně bohatá. Spadají do ní druhy na plné slunce, do polostínu i hlubokého stínu. Jedná se o druhy vytrvalé, proto je řadíme mezi trvalky.

Oproti klasickým trvalkám mají ale zcela odlišný cyklus, který je mnohem rychlejší. Rostlina přežívá většinu roku v podobě zásobního orgánu, kterým mohou být cibule, hlízy nebo oddenky, které jsou ukryty pod zemí. Na podzim tyto orgány postupně zakořeňují a hlavní období vegetace přichází v předjaří nebo na jaře, kdy ve velice krátké době vytvoří asimilační orgány, tedy listy, květy a následně plody se semeny. Jakmile tento cyklus skončí, listy postupně uschnou a rostlina se opět zatáhne do země, kde opět čeká na svou příležitost.

V širokém sortimentu se samozřejmě najdou i letní nebo podzimní druhy, které mají zase trošku jiný charakter než ty jarní a tím pádem se mohou uplatňovat v dalších typech výsadeb, my se ovšem podíváme pod pokličku sortimentu cibulovin kvetoucích na začátku roku.

Jak na výsadbu cibulovin

Všechno začíná u dobrého výběru kvalitních rostlin. Vždy vybírejte zdravé a velké cibule nebo hlízy, které nejsou napadeny chorobami a škůdci. Dbejte na to, aby byly řádně označené, abyste se v nich lépe orientovali při výsadbě.

U některých druhů je nutné zásobní orgány před výsadbou na 24 hodin namočit do vody. Na namočení určitě nezapomeňte u sasanek (Anemone) a talovínů (Eranthis). Nejlepším termínem pro výsadbu cibulovin je začátek podzimu, ideální je tedy září nebo říjen. Pokud je teplé počasí, můžete některé druhy sázet klidně i v listopadu, cibuloviny ovšem musí mít dostatek času na to, aby zakořenily.

Poměrně diskutovaným tématem je hloubka výsadby. Tu nelze přesně určit, ale všeobecně se používá pravidlo výsadby do hloubky 2,5 násobku výšky cibulky. V těžkých půdách je pro cibule mnohem náročnější prorašit na půdní povrch, proto je sázejte oproti lehké písčité půdě mělčeji.

Cibuloviny pro každou zahradu

Jistě nikoho nepřekvapí, že se cibuloviny hodí do všech typů zahrad. Skvěle se uplatní v dočasné jarní dekoraci v nádobách umístěných třeba na okenním parapetu nebo na stole, ale ještě častěji je používáme pro výsadbu do zahrady.

Doplní štěrkové prérijní záhony, podrosty keřů, rozjasní přírodní podrosty listnatých stromů, ale stejně zajímavě doplní přírodní i umělé vodoteče. Jsou nedílnou součástí celoročně atraktivních zahrad, kde plní funkci prvních jarních pionýrů, kteří na sebe v záhonech upoutají pozornost v doprovodu některých časně kvetoucích trvalek a dřevin.

Zajímavým tématem je také výsadba cibulovin do trávníku. Všeobecně lépe se cibulovinám daří v mírně prořídlém trávníku v podrostu stromů, ve kterém se alespoň z části nechává zetlít spadané listí. V takových podmínkách se daří například ladoňkám (Scilla), ladoničkám (Chionodoxa), sněženkám (Galanthus), narcisům (Narcissus) nebo třeba žlutě kvetoucím talovínům (Eranthis).

Aby cibuloviny v trávníku dobře prosperovaly, je nutné, abychom spolu s trávníkem neposekaly jejich zelené listy, proto je nutné v porostu ponechat vysoké ostrůvky, které se posekají až po zatažení cibulovin do půdy. Tento aspekt je dobré dodržet také u druhů, které se na místě vysemeňují, jmenujme například již zmíněné ladoňky, sněženky nebo talovíny.

Přečtěte si také: Z rovinatého plácku vznikla členitá zahrada v japonském stylu. Výsledek předčil očekávání

Foto: Lucie Peukertová

19.3.2020 4:00| autor: Lucie Peukertová

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa zahradničení?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru vyplněním Vaší emailové adresy:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

*Newslettery vám budeme zasílat nejdéle 3 roky nebo do vašeho odhlášení. Více informací na mailové adrese: gdpr@magazinzahrada.cz

TOPlist