Jílovité půdy v našich zahradách

Čistý jíl obsahuje do 40% hlíny. Obsahuje také částečky písku, které při tření vržou. Je spékavý, dokud je vlhký drží pohromadě, za sucha se však drobí. Má sklon k zhutňování. Za mokra vytváří spíše hroudy a za sucha puká. Velmi důležité pro vylepšení této půdy je kypření a trvalé doplňování humusem.

Těžké jílovité půdy obsahují do 60% hlíny. Těžký jíl se maže při tření. Jednotlivá zrnka jsou v něm takřka neznatelná. Je velmi tvárný. Dá se zúrodnit. Vhodné je zvláště v podzimním období dodávat mu písek humus a drenáž a hluboké rytí.

Pro hnojení jílovitých půd a pro zapravování do orniční vrstvy je možné využít i rychle rostoucí plodiny určené k zelenému hnojení jako jsou například svazenka, pohanka, hořčice a vikvovité rostliny. Ty přinášejí do půdy dusík a podporují svými hlubokými kořeny jeho vstřebávání do půdy. Několikrát za vegetaci bude potřeba je zapravit pomocí rotavátoru do půdy. Ale tento proces bude zapotřebí opakovat po několik let za sebou, neboť změna těžké jílovité půdy na kyprou nemůže zákonitě proběhnout z jedné sezóny na druhou.

Kromě hnoje můžete na zlepšení propustnosti jílovité půdy využít i další materiály jako například drť z kůry, odpadní piliny, dřevěnou štěpku, listí spadané ze stromů, rozdrcenou slámu, seschlou posekanou trávu, plevy a pazdeří. Nedoporučuje se však pro zarytí využívat posečený vzrostlý plevel, který je již plný semen, čili budoucích zárodků obrovského množství plevelných rostlin. To by snad nevadilo pouze v případě, že jílovitý pozemek využíváte pouze jako sad.

A které rostliny je možné do jílovitých půd vysazovat? Není jich v žádném případě mnoho, kterým se v těžkých půdách daří. S jílovitými půdami se má situace tak, že je vždy tak trochu zapotřebí experimentovat, zkrátka vyzkoušet, které rostliny na jílovitém pozemku přežijí a budou vypadat k světu, a které naopak budou jen živořit. Ty pak již v dalších letech nemá příliš smysl vysazovat.

Z trvalek můžeme do jílovitých půd vysadit například: ostrožky, srdcovky, kopretiny, plaménky, máky a turany, náprstníky, hvězdnice a rozchodníky, břečťan. Z dřevin můžeme vyzkoušet: břízu bělokorou, některé kultivary javoru mléče, hloh, trnovík akát, nebo okrasné jabloně, střemchu a štědřenec. Z keřů lze do jílovitých půd vysazovat ptačí zob, tavolník, šeřík, zimolezy, kaliny, magnólie a pustoryl.

Text: Zuzana Bohdalová