Kosatce (Iris) jsou typickou trvalkou severní polokoule od Asie přes Evropu až po Severní Ameriku. Díky podzemnímu oddenku nebo cibulím snadno odolávají jak delšímu suchu tak chladnému počasí, takže jsou bohatě rozšířené v přírodě. Některé specifické druhy však přesto podlehly kultivaci luk, u nás tak například zmizel z přírody kosatec žlutofialový (Iris spuria), dříve se vyskytující v na vlhkých nivních loukách jižní Moravy. Na druhou stranu dnes najdeme na loukách i druhy, které zplaněly. Stačí totiž například vyvézt zahradní odpad s kousky oddenků na okraj pole a kosatec se snadno uchytí a rozroste.
Jarní pozdravy
Jedním z prvních výrazných květů jara je kosatec síťkovaný (Iris reticulata). Z původního kavkazského druhu byla vyšlechtěna řada různobarevných kultivarů, nejčastěji modrých, fialových a purpurových, někdy také vícebarevných. Z cibule vyrůstají časně z jara čárkovité listy a spolu s nimi poupata květů, vysokých 15-20 cm. Cibule vytváří mnoho dceřiných cibulek, takže na vhodném místě není třeba ji vyjímat ze země, sama se rozmnoží do pěkného bohatě kvetoucího trsu. Cibule ale nesnášejí přemokření, je tedy třeba dbát, aby byly vysazené do dobře propustného substrátu, ze kterého přebytečná voda odteče i při tání sněhu. Duben a květen jsou měsíce, kdy zejména skalky ozdobí kosatec nízký (Iris pumila). Jeho květy jakoby vyrážely přímo ze země, mají totiž jen kratičkou lodyhu, zato až deset centimetrů dlouhé okvětní plátky. Právě proto se tento nízký druh tak pěkně vyjímá mezi kameny skalky. Hodí se tam i proto, že je to původně druh horský, který má rád jarním sluncem prohřátá suchá místa. Kultivary mohou být bílé, modré, žluté, fialové, narůžovělé, často mají na světlém základu okvětních plátků tmavší skvrny. Z jednoho pupenu vyráží vždy jen jeden květ, plazivý oddenek se ale rychle rozrůstá, takže během dvou tří let vytvoří při dostatku místa široký polštář jarních květů.
Letní hýření
Tak jako jsou mezi zahrádkáři milovníci růží nebo tulipánů, najdeme i vášnivé milovníky kosatců, kterým nesmí uniknout žádný nový kultivar. Mají se co ohánět, protože zejména letních kosatců, které kvetou od května do začátku července, byly vyšlechtěny stovky různých forem. Jde většinou o hybridní odrůdy kosatce bradatého (Iris barbata) nebo kosatce bezového (Iris sambucina). Rostliny jsou vysoké až 40 cm, lodyha nese někdy jediný květ, jindy po jeho odkvětu rozvíjejí i postranní poupata. Pestrost barev není ani možné vyjmenovat, někdo dává přednost jednobarevným například čistě bílým nebo žlutým, někomu se naopak líbí vícebarevné květy se základem bílým, žlutým, růžovým, lososovým, modrým, fialovým, cihlovým a kontrastními okraji nebo skvrnami. Šlechtitelé vypěstovali i kosatce s okvětními plátky nakadeřenými, zvlněnými, které ještě umocňují velikost květů.
Kosatce potřebují volnost
Zatímco některé druhy rostlin potřebují zvýraznit pečlivým výběrem místa pro výsadbu, kosatce se prosadí všude. Jejich obrovské sytě barevné květy zazáří stejně uprostřed louky jako mezi okrasnými trávami, ale i na letničkovém záhonu v kombinaci s jinými kvetoucími druhy. Abyste nemuseli oddenky vyndavat ze země, je třeba pamatovat na dobře propustnou zeminu – oddenky totiž mohou podlehnout přemokření zejména časně zjara po tání sněhu. Jinak můžete rostliny nechat volně rozrůstat. Pokud je chcete omezit, stačí část trsu s oddenkem vyrýt a zasadit na jiném místě, kde vám kosatce ještě chybí, případně obdarovat sousedy a přátele.
TIP
Kosatce se často pěstují také jako květina k řezu, ve váze vydrží čerstvě řezané velice dlouho a jsou skutečně dominantní výzdobou pokoje. Když na začátku července přestanou kvést, mohou je pro tento účel vystřídat mečíky, stejně efektní květina druhé poloviny léta.
Text: Gabriela Koulová
