V antickém Řecku patřil kosatec rychlonohé a zlatokřídlé bohyni duhy, milostné doručovatelce zpráv mezi Diem a Hérou a také převaděčce ženských duší na místo věčného odpočinku. Latinské jméno této bohyně – Iris – dalo ostatně i botanický název kosatcům. Severští Vikingové uctívali v kosatci božstva jara, šťastného období po dlouhém období tmy a chladu. Také v Holandsku patřil kosatec k vítání jara. Do jeho listů byla přioděna krásná dívka a na vozíčku ji ženy vezly ulicemi a vybíraly milodary na chudé. S příchodem radostného symbolu jara se totiž peněženky bohatých otvíraly jaksi ochotněji. V Japonsku se listy a oddenky kosatců rozvěšovaly kolem domu, protože měly moc odehnat zlé síly. A dlouho se věřilo, že oddenek kosatce je afrodisiakum, kupodivu měla fungovat i pouhá jeho přítomnost, takže v Americe se prášek ze sušených oddenků rozsypával na prostěradla.
Botanické druhy ve vlhku i na skalách
Příroda nabízí okolo 250 původních druhů v Asii, v Evropě i v Severní Americe. Jejich taxonomie je dnes poměrně složitá, už proto, že se mezi ně míchají i zplanělé druhy šlechtěné. Nejjednodušší rozdělení je patrné na květu na první pohled – některé mají „kartáčky“ na okvětních plátcích, některé jsou bez nich. Pro laika je podstatné, že pravé kostce vždy vyrůstají z poměrně mělce pod povrchem se rozrůstajících oddenků a že i ty botanické budou ozdobou okrasné zahrady. U jezírek a nádrží vídáme původně modré (dnes už šlechtěné také bílé a fialové) kosatce sibiřské (Iris sibirica) se třemi až pěti květy na jednom asi šedesát centimetrů vysokém stvolu. Jen dva květy, původně karmínové, šlechtěné i bílé, žluté, fialové a růžové, nese až 120 cm vysoký stvol kosatce Kaempferova (Iris kaempferi), který bude dominantní kvetoucí rostlinou například mezi ozdobnými trávami okolo zahradního jezírka. Na svazích s vápenatým podložím a na skalách v řídkých listnatých lesích rostou u nás dva druhy – kosatec nízký (Iris pumila) a kosatec bezlistý (Iris aphylla). Neženou tolik do výšky a jejich skupinka se bude dobře vyjímat a také dobře prospívat uprostřed skalky. V přírodě u nás najdeme i drobnokvětý kosatec žlutý (Iris pseudacorus), ten zase miluje mokré louky, a tedy i na zahradě se mu bude dařit tam, kde jinak obvykle mnoho trvalek neudržíme.
Zahradní druhy od trpaslíků po obry
Kytice šlechtěných kosatců v jarních vazbách inspirovaly a inspirují malíře k rozevlátým tahům štětcem po plátně ve všech barvách duhy. Kromě toho najdeme odrůdy dvoubarevné, žíhané, s okvětními lístky ostře vykrojenými i krajkově roztřepenými. V Botanické zahradě v Chotobuzi – součásti Průhonického parku, se můžete na jaře pokochat krásou stovek nejrůznějších botanických i zahradních druhů kosatců – zde se totiž uchovávají mnohaleté výsledky českého šlechtění těchto rostlin.
Pro okrasnou zahradu je podstatné, že zahradní kosatce (Iris x barbata) se dělí do tří skupin podle vzrůstu – ty nejnižší (Iris barbata nana) nepřevyšují 40 cm a hodí se do skalek, ale třeba i do ozdobných zahradních květináčů. Středně vysoké – Iris barbata media – nesou květy na stvolu vysokém maximálně 75 cm, zato Iris barbata elatior mohou být vysoké i značně přes metr.
Kde se jim bude dařit
Narozdíl od některých botanických druhů žádné zahradní kosatce nemají rády přemokřenou půdu. Vyhovuje jim dobře propustný vápenitý substrát bohatý na živiny. Oddenky se sázejí velmi mělce a tak i zůstávají. Kosatce přitom mají rády půdu nakypřenou, při jejich okopávání je ale třeba dávat velký pozor, aby nedošlo k poškození oddenků a kořenů z nich vyrůstajících. Půdu značně vyčerpají, takže je dobré nejméně jednou za pět let oddenky vyjmout, přemístit jinam a na jich místo osadit třeba nepříliš náročné druhy letniček.
TIP
Květiny k řezu
V době kvetení nelitujte a statečně stříhejte krásné květy do vázy. Jednak si doma vytvoříte mimořádně krásnou dekoraci, jednak se rostliny nebudou vyčerpávat tvorbou semen.
Text: Gabriela Koulová
