Křivatce, květy prvního sluníčka

V Evropě, Asii a severní Africe je křivatců (Gagea) rozptýlených na devadesát druhů, sedm z nich se vyskytuje i u nás, mimo jiné pouze v některých českých lokalitách se vyskytující křivatec český, zákonem chráněný silně ohrožený druh. Stejně jako křivatec luční, rolní, nizoučký vstřícnolistý dává přednost sušším výslunným stráním. Naproti tomu poměrně hojně rostoucí křivatec žlutý si libuje v zamokřené půdě a křivatec nejmenší má rád přistíněná vlhká místa v listnatých lesích.

Žlutá záplava

Naprostá většina křivatců kvete žlutě, jen vzácně se objevují í bílé druhy, například křivatec řecký. Tomu by se ale u nás nedařilo, je to rostlina suchých vápenitých skalnatých strání pobřeží Středozemního moře od kontinentálního Řecka přes Egejské ostrovy až po Turecko. Naše křivatce se liší výškou vzrůstu, pokud se jim někde daří, vytvářejí všechny odnožováním podzemních cibulek jasně žluté rozlehlé skvrny na posledním jarním sněhu i v dosud nevzrostlých travnatých plochách.

Kam na zahrádku

Nejčastěji se jako zahradní druh pěstuje křivatec žlutý, kterému se dobře daří na slunci i v polostínu a snese i vlhký jarní trávník. Právě v něm je vedle ladoněk a krokusů výrazný svými na až 30 cm vysokých stoncích vykvétajícími liliovitými květy. Cibulky se vysazují na podzim, pak je můžete ponechat několik let v půdě, budou se rozmnožovat a vytvoří krásný jarní porost třeba pod stromy a keři. Suchomilné druhy jsou ozdobou jarní skalky, cibulkám ale musíte zajistit dobrou drenáž, aby v zemi neuhnily.

Odpolední spáči

Lodyhy s těžkými hvězdicovitými květy mají svůj pravidelný denní řád. Odpoledne na sluníčku začnou ochabovat a poléhají, to ale neznamená, že se rostlině daří špatně. Odpočívá tak až do dalšího rána, kdy se začne napřimovat a během dopoledne se květy opět vzpřímené rozevřou vstříc slunci. Vydrží kvést dva až tři týdny, takže se nedejte jejich odpočinkem zmást a rozhodně je hned nestřihejte.

Zajděte k sousedům

Přestože drobné cibulky křivatců se v nabídce zahradnických firem příliš často neobjevují, v našich venkovských zahradách je najdete často. Protože se rozrůstají bujně, určitě vám soused pár cibulek ochotně poskytne. Z přírody si můžete odnést jedině křivatec žlutý, ale raději to nedělejte – záměna s vzácnými druhy je pro laika snadná a jistě nechcete přírodu poškodit.

Text: Gabriela Koulová