Lanýže rostou i v Česku, jejich sběr je však zakázán a pokutován

Jak lanýže vypadají?

Pokud jste ještě neviděli lanýže na vlastní oči, nezoufejte, jednak je nás většina a jednak je vzhledově předčí lecjaká pěkná muchomůrka červená. Lanýže totiž vypadají podobně jako zašpiněné brambory. Tedy ty bílé lanýže.

Lanýže černé patřící do skupiny letních lanýžů jsou tmavě hnědé a mají silně vrásčitý povrch. To, že jsou cítit vlhkým zahnívajícím listím, by se dalo pochopit, rostou přece v listnatých lesích a své podhoubí spojují s kořeny stromů, ale prý jsou zároveň cítit i medem, česnekem a potem! Přesto všechno jde o kulinářskou lahůdku, za kterou se v restauracích draze platí.

Italský vodní pes – mistr v hledání lanýžů

V zahraničí jsou lidé, kteří se sběrem lanýžů živí. Nejčastěji s pomocí čtyřnohého psího pomocníka. Přeborníkem je italský vodní pes, který je šlechtěn právě kvůli sběru hub. A pokud jste v houbaření dobří, můžete snadno zbohatnout.

Sběr je však náročný, už kvůli tomu, že vycvičit speciálního psa na jejich vyhledávání není právě levná záležitost. V Itálii se sběru lanýžů věnují celé generace majitelů speciálně trénovaných psů.

Nalezený lanýž nesmí být psem nijak znehodnocen. Lanýž se přenáší velmi opatrně z místa nálezu ve speciálním váčku v mošně a následně se čistí k tomu určeným štětečkem. Kilo bílých lanýžů, které jsou mnohonásobně dražší než ty černé, pořídíte klidně i za 100 tisíc korun. Cena stoupá i s velikostí lanýže. Po kaviáru jsou lanýže druhou nejdražší pochoutkou gurmánů.

Zdroj: shutterstock.com

Bělolanýž obecný (Choiromyces meandriformis)

Je možné je nalézt i částečně na povrchu, neboť si je dokážou pod zemí vyhledat divočáci a vyhrabat je. Lanýže jsou pro divočáky obrovskou pochoutkou.

Podoba těchto bělolanýžů u nás není zdaleka taková jako u lanýžů, které je možné nalézt ve Francii a Itálii. Zde nalezené velké exempláře končí nejčastěji na dražbách. Lanýže se doporučuje neloupat, jen umýt opatrně kartáčkem pod vodou.

Zdroj: shutterstock.com

Lanýž rekordman

Tuber Magnatum Pico čili bílý zimní lanýž o váze 1,5 kg byl nalezen v roce 2007 v Toskánsku v Itálii. Dostal se na dražbu, kde se jeho celková cena vyšplhala až na neuvěřitelných 330 tisíc amerických dolarů. Právem je nazýván lanýžem století.

Zdroj: shutterstock.com

Lanýže v Česku jsou chráněny zákonem

Jejich sezona začíná na konci července a začátku srpna. Lanýže letní jsou hnědé až černé s vrásčitým povrchem, zatímco lanýže zimní jsou bílé s poměrně hladkým povrchem. Ceněné jsou pro svou naprosto jedinečnou chuť, která není podobná či zaměnitelná s ničím jiným.

Aroma lanýžů je rovněž nezaměnitelné. A protože v době své nejvyšší zralosti je jejich aroma nejsilnější, cvičení psi nebo prasata je bez zaváhání najdou. Vyskytují se obvykle v hloubce okolo 30 cm pod povrchem půdy. Ke svému zdárnému vývinu potřebují lanýže žít v symbióze s kořeny některých stromů. Nejčastěji se jedná o stromy listnaté – duby, buky, habry, lísky, topoly a z jehličnanů jsou to pak smrky.

Čtěte také:

• Co byste řekli na houby z vlastní sklizně?
• Houby v trávníku na zahradě
• Architekt radí: Nejčastější choroby a škůdci okrasných rostlin ve vaší zahradě

Pokud se vám poštěstí a najdete lanýže u nás, můžete si jej pouze vyfotit, ale nikoli sbírat. Lanýže jsou u nás přísně chráněny zákonem a jejich sběr je pokutován vysokými částkami, a to až padesát tisíc korun. Povolen je v Česku pouze sběr lanýžů výhradně pro vědecké účely.

Text: Zuzana Bohdalová, Foto: Shutterstock.com