Méně známé suchomilné trvalky

Původem ze Severní Ameriky jsou Baptisie. Jejich modrofialové květy upoutají díky velkému množství svou barvou na každém záhoně. Hrozny jejich květů, kvetoucích v průběhu července a srpna jsou dlouhé až 40 cm. Na suchých místech se uplatní v záhonech podobně jako vlčí bob čili lupina.

Volovec vrbolistý (Buphtalmum salicifolium) je doma v jižní a střední Evropě. Roste obvykle na travnatém vápencovém podloží. Má chudě větvenou lodyhu dosahující výšky okolo 50 cm. Kvete v červnu až srpnu žlutými květy, které se podobají zářícím sluníčkům.

Na suchých svazích a v podrostu keřů se bude dobře dařit marulce (Calamintha nepeta), na níž se od června do září objevují světle fialové či bílé květy. Šanty jsou obecně velkými lákadly pro kočky, takže počítejte s tím, že vaši, případně i sousedovic kočku mohou naprosto uchvátit. Nejčastěji pěstovanými odrůdami jsou bílá – ‚White Cloud‘ a modrofialová – Blue Cloud‘.

K méně známým trvalkám vhodným pro suché půdy patří i hlavatky (Dispacaceae). Jejich lodyhy jsou chudě větvené a na svých koncích nesou vždy po jednom květu. Jsou velmi nenáročné, mají v oblibě slunná místa a jsou velmi podobné jejich blízce příbuzným a rovněž známějším hlaváčům.

Křižmolistka neboli Crucianella (Phuopsis) je velmi půvabná trvalka s poléhavými stonky. Velmi bohatě kvete a od května do konce srpna je obsypána bohatou násadou růžově červených květů. V zahradách se nejčastěji setkáváme s červenokvětou variantou ‚Purpurea‘.

Večernici má většina z nás spojenou spíše s hvězdnou oblohou anebo s pohádkovou postavou, v tomto případě máme však na mysli suchomilnou květinu, která své označení získala podle příjemné výrazné vůně, kterou její květy začnou vydávat vždy na večer a šíří ji kolem sebe. Jedná se o dvouletku kvetoucí v průběhu května až července, používanou k výsadbě do smíšených záhonů i k řezu do vázy. Množit ji můžeme vegetativně, a to po dokvětu anebo na jaře pomocí bazálních řízků.

Pavinec (Jasione) je doma na slunečných stanovištích v jižní Evropě. Má rád spíše lehkou půdu neobsahující vápno. Jasně modré kvítky v nepravidelných strboulech se na rostlinách objevují od července do srpna.  Množit jej můžeme na jaře, a to jak vegetativně, tak generativně.

Rod Phlomis – sápa má na 60 druhů. Všichni jeho zástupci mají rádi propustné půdy na plném slunci a ze všeho nejlépe rostou na vápencích. Mají možná menší dekorativní hodnotu než ostatní trvalky, ale jejich velkou výhodou je to, že vydrží opravdu velký úpal a sucho, které je typické pro většinu jižních svahů.

Jako posledního zástupce méně známých suchomilných trvalek jsme vybrali svatolinu (Santolina), která se hodí zvláště do suchomilných výsadeb přírodního charakteru. Vyžaduje, stejně jako sápa, propustné suché nejlépe vápencové půdy.

Text: Zuzana Bohdalová