Proměnlivost druhu vrba (Salix) je dokonalou ukázkou toho, jak si příroda dokáže poradit s nejrůznějšími klimatickými i půdními podmínkami. Vrby zabydlely celý svět s výjimkou Austrálie a Nového Zélandu. Taxonomie udává velmi proměnlivé číslo přirozených druhů, něco mezi třemi a šesti sty, je však vždy velmi obtížné je bezpečně zařadit, protože se snadno kříží mezi sebou. Pro pěstitele okrasných zahradních variet je to samozřejmě velká výhoda. Jarní kočičky a jehnědy s oblibou řežeme i do vázy. Vrby mají pro rychlý přírůstek dřeva v oblibě i pěstitelé bonzají.
Zakrslé keříky
Než začnete vybírat některý z exotických druhů, zkuste se podívat, co nabízí naše příroda. V Čechách je totiž přirozeně domovem kolem 25 druhů vrb od těch nedrobnějších až po statné vykotlané strážkyně rybníků. V horských oblastech najdete například miniaturní vrbu bylinnou (Salix herbacea), která své starší větve skrývá v dutinách skal a vyráží z nich jen nízkými sytě zenými výhonky s kulatými síťkovanými lístky. V červenci vykvétá červenými jehnědami. Je přísně chráněná, pokud ji však objevíte v zahradnictví, může být zejména pro zahrádky u horských chalup půvabnou ozdobou skalky ve společnosti polštářů mechů, které udržují pro keřík potřebnou vláhu. Nízké keře vzrůstu okolo 1 metru s šedozelenými plstnatými listy vytváří vrba plazivá (Salix repens) nebo vrba rozmarýnolistá (Salix rosmarinifolia). Na rašeliništích roste další skutečně zakrslý keřík vrby borůvkovité (Salix myrtilloides) s větvičkami jen asi 30 cm dlouhými, olistěnými okrouhlými modrozelenými lístky. Na zahradě mu musíte dopřát stále vlhkou kyselou půdu s převahou rašeliny, pak se mu bude dobře dařit.
Keře a stromy
Přechod mezi keři a stromy je postupný. Vrba košíkářská (Salix viminalis) je mohutný keř se vzpřímenými výhony až osm metrů dlouhými. Pokud máte mokrou louku, přs níž vede potůček, můžete jeho břeh osázet právě touhle rychle rostoucí vrbou, vytvoří houští přívětivé pro první jarní nasycení hmyzu na jehnědách a pro hnízdění ptáků. Vrba jíva (Salix caprea) má jak keřovou tak stromovou podobu. Poradí i si na sušších stanovištích a hustě se rozroste v širokém pruhu, je třeba ji spíše omezovat. Stromové formy dorostou až do výšky 12 metrů. Stejně mohutná je pak vrba bílá (Salix alba), u nás nejznámější ve své „smuteční“ šlechtěné podobě s převislými větvemi. Oba stromy vyžadují dostatek prostoru a stanoviště s dostatkem spodní vody, do výšky narostou velice rychle, poté už jen přibývají v dřevu kmene. Na břehu jezírka jsou vznosnou dominantou kopírující styl naší přirozené domácí krajiny.
Kultivary pro zahrádky
V podmínkách menší zahrady je třeba rychle rostoucí vrby udržovat řezem, u keřů pak i odstraňováním postranních výhonů, vyrážejících od kořenů. Nebo můžete zvolit některý na kmínku roubovaný keřík, kterému pak budete tvarovat jen korunu. Kompaktní a velmi dekorativní je například vrba zlatá (Salix erytroflexuosa) s výškou kmínku okolo 2 metrů s korunou pokroucené zlatorůžových větví visících k zemi a olistěných zlatozelenými lístky. Oblíbená je také vrba japonská (Salix integra) Hakuro Nishiki, jejíž korunu vzpřímených větví řezem postupně zahustíte a můžete vytvarovat do kuželu i koule. Zakrslý kultivar Gracilis vrby nachové (Salix purpurea) je oblíbeným asi půl metru vysokým keříkem do skalek. Má zvláštně vybarvené červené letorosty a hnědé lesklé mladé výhonky s na rubu modrozelenými lístky.
Přírodní aspirin
Z kůry vrby bílé byla v roce 1838 izolována kyselina salicylová, v roce 1899 pak z ní byl poprvé synteticky vyrobený aspirin – protizánětlivý a analgetický lék. Odvar z vrbové kůry nemá ale vedlejší účinky aspirinu – nesnižuje srážlivost krve a nedráždí žaludeční sliznici. Mírní bolesti hlavy, ulevuje při artritických bolestech kloubů, snižuje horečku a má uklidňující účinky, takže pomáhá neurastenikům překonat potíže s nespavostí. Ve formě obkladů se odvar používá na špatně se hojící rány, přidaný do koupele omezuje pocení nohou.
Text: Gabriela Koulová
