Ostrožky – květiny utěšení, úlevy a zázračného vyléčení
Zdroj: archiv redakceCelý rod Consolida z čeledi pryskyřníkovitých (Ranunculaceae), ke kterým patří i ostrožky, zahrnuje na 60 druhů v nejrůznějších barevných variantách od několika odstínů modré až po růžové, bílé anebo fialové. Jejich domovem je oblast střední Asie a Středomoří. Mnohé z těchto volně rostoucích druhů bylo později kultivováno jako zahradní květiny.
Od latinského výrazu consolor, což znamená utěšit, ulevit, je odvozeno právě jejich rodové jméno. Tento výraz jednoznačně odkazuje na dřívější časté využití těchto rostlin při léčbě ran. V řeckém bájesloví je druh Consolida ajacis (původně také Delphinium ajacis L.) spojován s příběhem života a smrti Hyakintha a Ajaxe, z jejichž krve údajně vyrostla právě tato květina. Křesťané však ve svých legendách ostrožky spojují se svatou Odilou (r. 662 – 720). Nazývají ji také „Herba sen flos divae Otiliae“. Dcera tehdejšího alsaského vévody Adalrika, Odila se narodila slepá. Nemilosrdný otec se chtěl slepé dcery zbavit. Jakmile se o tom dozvěděla její matka, rozhodla se zachránit svou dceru tím, že ji ukryla do kláštera v Palmě, kde byla Odila vychovávána. V době, kdy měla Odila 12 let, sem řízením osudu andělé dovedli řezenského biskupa Erharda, který byl tou dobou na cestách. Biskup Odilu pokřtil a dívce se v zápětí zázračně vrátil zrak.
Tolik tedy báje a pověsti spojené s ostrožkami. Dnes tyto trvalky nejčastěji vnímáme jako rostliny vhodné do venkovských typů zahrad anebo do předzahrádek, kde vytvářejí zajímavé dominanty vzhledem ke svému poměrně vysokému růstu. Podle odrůd dosahují výšky mezi 80 až 150 cm. Hodí se jak pro skupinovou výsadbu, stejně tak i jako zahradní solitéry. Pouze odrůda Delphinium grandiflorum ‚Blue Butterfly‘ je nízká a je tedy vhodná i k výsadbě do skalek. Kvete zářivě modrými květy od června do července a dosahuje výšky do 30 cm. Spokojí se s dobrou hlinitopísčitou zahradní půdou a má v oblibě místa na slunci.
Stračky, pokud jejich odkvetlé stvoly uřežete těsně nad zemí, znovu obrazí a pokvetou podruhé. Seřezávání trvalek poté, co odkvetou, nemá jen vzhledové, ale hlavně praktické opodstatnění. Semena totiž spotřebovávají příliš mnoho síly rostliny, a tak by omezovala tvorbu nově vzniklých květních poupat. Druhé kvetení po odříznutí odkvetlých lodyh je dále běžné i u vlčího bobu, šalvějí, vrbiny nebo luhovnice.
Text: Zuzana Bohdalová
