Poslední dobou patří k jedněm z nejoblíbenějších rostlin. Její pěstování totiž není nijak náročné.
V českém jazyce dosud používáme k jejímu označení název pařížská kopretina, neboť její druhové zařazení ještě není zcela jasné. Patří do čeledi hvězdicovitých. Její latinské označení je však jednoznačné: Argyranthemum frutescens.
Je to sice rostlina vytrvalá, ale nikoli mrazuvzdorná, proto ji pěstujeme v nádobách, které na zimu můžeme přemístit na stanoviště, kde teplota vzduchu neklesá pod 5°C. Na venkovní slunné stanoviště rostlinu přesouváme opět v druhé polovině května. Celková výška rostliny obvykle nepřesáhne růstem 50 cm.
Zavděčíme se jí dobře propustnou hlinitopísčitou půdou. Květy se na rostlinách objevují od června do září. S velkým úspěchem lze pařížskou kopretinu pěstovat i jako rostlinu na kmínku. Je pak velmi působivá. Pěkně vypadá ale i ve svém přirozeném keříčkovém tvaru.
Rostlinu necháme přezimovat v chladné, ale světlé místnosti, o teplotě mezi 10°C a 5°C při minimální zálivce, aby neuhnila ale ani neuschla. Při nadměrné vlhkosti kořenů v zimním období mohou rostlinu napadat houbové infekce. V květnu zase hrozí rostlině napadení nebezpečnými mšicemi.
Po odebrání řízků vhodných k dalšímu množení, začneme na jaře rostlinu přihnojovat. Rostlinu můžeme přesadit do zahrádky do volné půdy anebo jen do květináče o něco většího než byl ten předchozí. Řízky dobře zakořeňují, i když jsou pouze ve vodě. V letním období přidáme rostlině na zálivce. Pro hojnost kvetení je dobré vyštipovat odkvetlé květy. Jestliže budeme sestřihovat kopretinu do kulata, bude okouzlující právě ve variantě zapěstované na kmínku. Mladé rostliny zaštipujeme vícekrát než jednou, aby byly košatější.
Vaší fantazii se meze nekladou, a tak můžete tyto překrásné kopretinky kombinovat se spoustou dalších půvabných letniček, trav anebo nízkých rostlin do podrostu. Poměrně široká škála jejich druhů vám umožní vytvářet obdivuhodné akcenty a uspořádat s přispěním pařížských kopretin přímo snivé zahradní nebo balkonové obrazy. Na vašich květinových záhonech vrcholného léta by rozhodně neměly chybět.
Text: Zuzana Bohdalová
