Ulehlé jílovité půdy
Mezi ukazatele tohoto typu půd patří jitrocel větší, pcháč, pýr a heřmánkovec. Pro vodu a vzduch jsou tyto půdy málo propustné. Půda se hůře provzdušňuje, pokud je v ní velký podíl jílu. Jílovité půdy jsou složené z jemných částeček, které ve vrstvách leží těsně nad sebou a mohou nabobtnat. U čistě jílovitých půd je naprostý nedostatek vzduchu. Buďto jsou až příliš vlhké anebo v období sucha ztvrdnou na kámen. Hluboce kořenící rostliny, jako například kostival, brutnák, či vlčí bob v pozdním létě posekejte a rozsekejte je přitom na opravdu maličké kousky a zapracujete do půdy.
Lehké písčité půdy
Tyto typy půd si oblíbil ječmen myší, mateřídouška, mák vlčí a kakost. Písčité půdy neobsahují mnoho jílovitých částí ani organických látek. Vzhledem ke svému složení (velká zrnka křemene) mají špatnou soudržnost. Jen zcela obtížně mohou zadržovat vodu a živiny, a to je důvod, proč snadno vysychají. Pro vylepšení písčité půdy můžete několikrát v roce zapracovat menší množství jílovité moučky. Postačí 300 g/m2. Jílovitá moučka obsahuje mnoho cenných prvků a rovněž bobtnavé částečky, díky nimž je pak půda schopná déle zadržovat vodu. V době vegetace přihnojujte rostliny kompostem a doplnit můžete i výživu o mořský vápník. U písčitých půd je důležité celoroční mulčování a zelené hnojení. Hnojit můžete například svazenkou. Nejpozději v létě ji rozsekanou na malé kousky zapravte do půdy. Přirozené hnojení dusíkem vám zajistí vojtěška, fazole, peluška, jetel nebo hrách.
Hlinito-jílovité těžké půdy
Půdy hlinito-jílovité se vyznačují výskytem pryskyřníku plazivého, smetanky lékařské, mochny husí a lipnice obecné. Tento půdní typ snadno nakypříte pomocí nasekané a zaryté slámy a štěpky nebo drcených větviček. V době vegetace jim prospěje časté kypření a rovněž velmi užitečné je pěstovat v nich brambory, jako předkulturu. Před výsadbou takovýto pozemek vždy prohnojte uleželým kompostem. Dobrou službu v nich prokážou i hluboce kořenící rostliny. V následujícím roce po nich vysaďte měsíček lékařský, slunečnici nebo svazenku.
Kyselé půdy chudé na vápník
K nim řadíme především všechny rašelinné půdy. Ty jsou velmi bohaté na organické látky a velmi chudé na živiny a minerály. Zde se nejčastěji setkáme s jetelem rolním, ostřicí a ohnicí a violkou rolní. Rašeliništní půdy v zahradě jsou skvělým podkladem pro založení divukrásných vřesovišť. Jsou vhodné i pro vyvýšené záhony. Pro lepší zadržování vody můžete využít čedičovou moučku z jílových minerálů, kterou po nich rozhodíte. Zetlelý hnůj na nich dokáže vyrovnat podíl chybějících živin. Příliš kyselou půdní reakci lze upravit vápněním. Použijte mletý vápenec. Nehašené vápno by popálilo rostliny. Vápno ovšem nesmíte používat zároveň s chlévskou mrvou, neboť z půdy vytlačuje dusík ve formě čpavku.
Zamokřené půdy
Přeslička rolní, řeřišnice, kohoutek luční, bojínek, a další jsou typickými rostlinami zamokřených půd. Tento typ půdy bývá buďto silně ulehlý, mající spodní vrstvu, která zadržuje vodu anebo leží na břehu potoka či rybníka. Pobřežní půdy budou ideálním místem pro výsadbu vodomilných mokřadních rostlin, jejich kořeny budou přirozeně drenážovat půdu. Počítejte s tím, že mokré půdy jsou většinou kyselé, ovšem pouze mimo vápencové a krasové oblasti. Leží-li hodnota pH pod 5,5 je vhodné neutralizovat ji vápencem anebo čedičovou moučkou.
Text: Zuzana Bohdalová
