Šeřík – vůně měsíce května

Šeřík není na našich zahrádkách odjakživa. Pochází z Asie a kolem roku 900 se dostal spolu s Araby do Španělska. Zajímavé je, že si pak žil izolovaně 600 let na Pyrenejském poloostrově, než připutoval kolem roku 1600 do střední Evropy. Tehdy byla i druhá cesta, odkud se rozšířil, a to z Konstantinopole. Šeřík se ale šlechtí v Evropě necelých 300 let. Dnes existuje asi 30 důležitých druhů pocházejících z Asie (Šeřík himalájský, Šeřík afghánský, Šeřík perský, Šeřík tibetský). Ale u nás máme toto jméno spojeno převážně se dvěma druhy procházejících z Balkánu. Je to dekorativní Šeřík obecný (Syrinxa vulgaris), který  zdobí naše zahrady opojně vonícími květy začátkem května, a Šeřík balkánský s barvou květů od růžové po fialovou.

Všechny kouzelné barvy

Dnes se ve světě pěstuje až kolem 800 kultivarů, takže si opravdu není snadné vybrat. Patří mezi ně jak odrůdy plnokvěté, tak ty s jednoduchými květy. Vůni vydává křehké, ale plné květenství. Barva může u takové zelené stěny složené z několika kultivarů přecházet z bílé, přes růžovou a  purpurovou až po fialovo červenou. Půvab mají i méně obvyklé kultivary modré a žluté.

Všestranný keř nebo strom

Šeřík nám důkladně oddělení jednotlivé části zahrady a s jeho pomocí vybudujeme intimní zákoutí, které se na jaře obalí do květů a rozvoní se. Šeřík využijeme na svažité zahradě, třeba když jsme postavili zídku, vymodelovali prudší svah nebo břeh rybníčku –  je výborný na zpevnění svahů a břehů, zpevní jezírko, kořeny šeříku zeminu výborně drží. Šeříky můžeme využít jako vysoký živý plot – dorůstá až 7 metrů, nebo pěstovat jako jednotlivé keře. Vytvarovat šeřík si na zahradě lze i jako strom, což je velice efektní třeba vedle zahradní branky.

Zmenšená krása

Šeřík se s úspěchem používá také jako keř pro bonsaje. Výsledek pak po pár letech bývá jeden z nejhezčích: jeho srdčité lístky ve zmenšené podobně lemují potom miniaturní květenství. Šeřík snese jen občasnou zálivku, není náročný na vodu ani na půdu, ta by měla být lehce zásaditá.O dalších kvetoucích keřích můžete číst v článku Vznešená magnólie, skvost naší zahrady.

Alena Jansová