Sloní noha je ideální pro zapomnětlivé pěstitele. Miluje totiž sucho

Studiem tohoto zajímavého rostlinného rodu Beaucarnea se zabýval na začátku 19. století belgický botanik a zahradník Antoine Lemaire. Nejčastějším druhem je právě Beaucarnea recurvata, beaukarnea zakřivená, nazývaná lidově „sloní noha“. V květinářstvích ji ale najdete spíše pod názvem nolina.

V domovině je to pořádný strom

Velmi dekorativní pokojová rostlina nejlépe vynikne v širokém a mělkém květináči. Ačkoli ji v našich podmínkách musíme pěstovat v interiérech, v zemi svého původu – v sušších oblastech Střední Ameriky se s ní můžeme běžně setkat v podobě statných stromů v uličních stromořadích.

Chochol zelených úzkých listů na vrcholu často zakřiveného tlustého kmene této rostlině přidává na zajímavosti. Listy jsou nejprve obloukovitě převislé, časem se prodlužují a stáčejí. Po několika letech vypadají jako dlouhé travnaté vlasy.

K nejkrásnějším a nejobdivovanějším rostlinám patří ty, které dokážou vyhnat z oček na kmínku malé výhonky. Ty se pak dále rozrůstají.

Ideální rostlina do paneláku

Beaucarnea je velmi citlivá na přemokření, proto ji při přesazování dejte na dno nádoby silnou vrstvu hrubého štěrku nebo kamínků s trochou písku, která bude sloužit jako drenážní vrstva.

Podpořte a zvýrazněte tvar kmene rostliny tím, že ji postavíte na vyvýšené místo zasazenou v mělkém a širokém květináči. Při pravidelné a dobré péči se můžete u noliny dočkat dokonce kvetení. U starších rostlin se objevují někdy i v pokojových podmínkách latnatá květenství, která dokážou zdobit rostlinu po celé léto.

Nolině nevadí suchý vzduch v místnosti. I když ji pěstujete na opravdu slunném, místě, postačí jí pouze opatrná zálivka. Přes zimu potřebuje spíše chladné místo do 10 °C a ještě větší omezení zálivky.

Jak množit nolinu?

Protože množení výsevem u této rostliny představuje velmi zdlouhavý proces, množíme nolinu nejčastěji odběrem odnoží. Ty pak ponecháme ve vlhké půdě tak dlouho, dokud nezakoření.

Foto: shutterstock.com