Přestože se střevíčník pantoflíček (Cypripedium calceolus) u nás vyskytuje v asi sto lokalitách, je to rostlina přísně chráněná. Její rozmnožování semeny je totiž velice obtížné, a tak pokud trsy pantoflíčků, vyrůstající z podzemních oddenků, z louky vymizí, jsou pro lokalitu nenávratně ztraceny. Proto se chráněné louky nesmějí sekat stroji a neměli bychom v nich ani šlapat, aby nedošlo k poškození podzemní části rostlin.
Pěstování na zahradě
Střevíčník pantoflíček můžete ale zakoupit v zahradnictví. Případně vám jiný pěstitel může věnovat část oddenku s puky, z nichž pak snadno vypěstujete novou rostlinu. Ze semen je to velmi obtížné, složitý vývoj rostliny až do květu trvá deset i patnáct let. Střevíčník pantoflíček je rostlinou podhorských a horských lesů i nížinných luk. Má tedy rád rozptýlené světlo a stále vlhkou, nikoliv však přemokřenou půdu bohatou na humus. Ideálním místem na zahradě, kde se trs pěkně rozroste a bude kvést, je polostín opadavých keřů, které také mají rády vlhkou zeminu. Vyladit substrát pro pěstování není úplně jednoduché. Doporučuje se směs rašeliny, humusu z hrabanky od borovic, modřínů nebo bříz, hrubšího písku, pěstitelé přimíchávají i drcený polystyren a agroperlit pro udržení vlhkosti a zároveň snadného odvádění přebytečné vody. Nejsnazší ale asi bude spolehnout se na koupený speciální substrát pro venkovní orchideje. Střevíčník pantoflíček má rád mírné přidání vápna (jiné střevíčníky ale ne, většina naopak má ráda půdu výrazně kyselou). Přihnojování není nutné, spíše jen na jaře každý rok přidejte vrstvičku správného substrátu. Po zhruba pěti letech se vyplatí trs rozdělit a rozsadit, odstranit staré zčernalé kusy oddenků a ponechat jen pěkné, žluté, na kterých raší puky.
Pěstování v pokoji
Střevíčník pantoflíček je i vděčnou ozdobou světlé místnosti se stálou teplotou mezi 15 a 20 °C. Pokud ho pěstujete v květináči, přesazujte ho každý rok a dopřejte oddenku v nádobě dostatek místa na to, aby se mohl rozrůstat do šířky. Jako pokojová rostlina vydrží pantoflíček kvést i půl roku, zatímco na zahradě se z krásy jeho žlutých kalichů a hnědě tečkovaných plátků na 20 – 40 cm vysoké lodyze budete těšit zhruba dva měsíce – v květnu až červnu.
Další druhy střevíčníků
Vzhledem k tomu, že všechny střevíčníky pocházejí z mírného až chladného pásma, dají se u nás pěstovat bez větších problémů. Důležité vždy je dobře se informovat na to, jakou půdu konkrétní druh potřebuje. Pro skalky je ideální nízký druh střevíčník velkokvětý (C. macranthon) s velkými růžovými, ale i bílými květy. Kouzelný je střevíčník Wardův (C. Wardii Rolfe) s bílými plátky a tmavočerveně tečkovaným střevícem, velké žluté květy s tečkami na vnitřní straně plátků má střevíčník žlutý (C. flavum), velký vlnkovaný červenobíle pruhovaný střevíc má střevíčník japonský (C. japonicum). Různé druhy vyžadují různě intenzivní péči, než se tedy do vysazování střevíčníků pustíte, poraďte se se zkušeným pěstitelem.
Text: Gabriela Koulová
