Sukulenty – rostliny, které jen tak nezničíte

Díky „tělesné stavbě“ kaktusů a sukulentů vydrží tyto rostliny i při nedostatku vody a na prudkém slunci. Kořeny sukulentů se vyskytují blíže povrchu půdy, což jim umožní absorbovat více dešťové vody.

Mnoho sukulentních rostlin má také speciální povrchovou strukturu – například některé druhy vypadají, jako by byly povoskované. Velikost a tvar listů závisí na množství absorbované vody. Když je v nich přítomná voda, listy nabobtnají, v období sucha se scvrknou nebo opadají.

Nejznámějšími sukulenty jsou kaktusy z čeledi Cactaceae. Dále jsou také populární druhy z rodu Aizoaceae  a Crassulaceae. V přirozeném prostředí se kaktusy vyskytují převážně v poušti a v horách.

Pěstování sukulentů


Rozhodnete-li se pro pěstování sukulentů, pak vězte, že jsou tyto rostliny skutečně odolné a trvanlivé. Nevyžadují ke svému růstu ani speciální prostor ani důkladnou péči, proto si je mohou dovolit pěstovat i laikové.  Vlastně jediné, co je při pěstování kaktusů a jiných sukulentů dobré vědět je jejich původ a přírodní podmínky jejich „domácích“ stanovišť. Když naprší, netrvá ani měsíc, aby se bujně rozrostly, vytvořili listy, květy a semena. Mnohé kaktusy se otevírají v létě při západu slunce a na svítání se zavírají, čili kvetou v noci.

Jak pečovat o sukulenty

Nezničitelné, sukulentní rostliny dávají přednost jasnému světlu před stínem, či polostínem. Je proto dobré je umístit spíše v jižní části zahrady.  Některé druhy vydrží i teploty do 60 stupňů Celsia, takže se skutečně nemusíte bát, že jim prudší slunce uškodí.  Co se týká zálivky, ta je nutná nepřetržitě, a to i během zimy – ovšem pouze jednou za dva měsíce. Nadměrné zalévání rostlin může vést k hnilobě, což má za následek  její, velmi brzké, uhynutí.  Přiměřeným hnojením také dodáte sukulentům podstatnou dávku energie k životu a zdravému růstu. Hnojit můžete omezeně i během zimního období.

Text: Lucie Sýkorová