Historie
Mandragora lékařská(pekřín) byla známa již v antickém Řecku, kde byla zasvěcena bohyni lásky, Afrodité. Věřilo se totiž, že afrodiziakální účinky Mandragory jsou silně nadpozemské. Ženy pak sušený kořen této vznešené byliny také nosívaly jako ozdobný talisman, neboť jej považovaly za lék na neplodnost. Kořen v tomto stavu též ochraňoval domov před duchy, nemocemi a chudobou.
Výtažky z kořene lidé získávali například tak, že oloupaný kořen máčeli a vařili v octu nebo víně, které pak pili, což jim způsobovalo silně omamné stavy. Šťáva z kořene a někdy i z plodů se užívala v nižších dávkách jako lék při nespavosti, ve vyšších pak jako sedativum a analgetikum k utlumení bolestí např. při operacích či silných bolestech.
I při těžkých plicních onemocněních léčitelé a kořenářky používali výtažků mandragory, uklidňovala úporný kašel, snižovala tvorbu sekretu v plicích a pomáhala nemocnému spát a odpočinout si. Z listů nebo šťávy se vyráběly obklady na zánětlivá a vředovitá onemocnění kůže, na otoky apod.
Mandragora také rozhodně nemohla chybět v bylinném arsenálu základních ingrediencí mágů a šamanů. Těm pak sloužila k výrobě lektvarů a mastí s halucinogenními účinky. Narkotické patoky sloužily například k věštění budoucnosti, odhalení příčin nemocí a léčení či zaklínání, umožňovaly cestování do jiných, běžným vnímáním neuchopitelných světů a vizí. Pro dosažení hlubokého spánku, doprovázeného až neuvěřitelně živými sny, byly zase pojídány zralé žluté plody této byliny.
Legendy
Díky neutuchající popularitě této rostliny, provází její existenci i řada mýtů a smyšlenek, pojící se k tajemným a čarodějným schopnostem Mandragory. Tak například se traduje, že když vytáhnete kořen mandragory ze země, vydá tak strašný skřek, že ti, co ho zaslechnou, přijdou na místě o rozum nebo dokonce zemřou. Podle další pověsti, roste mandragora ze semene muže, trpícího na mučícím kole, jiná že z moči a semena oběšence. Pro všechny verze příběhů však platilo, že kdo Mandragoru vykope, probudí zlé duchy a ďábla, čímž si přivolá smrt.
Pěstování
Pro tyto účely není snadné rostlinu získat, avšak dožívá se několika desítek let. Semínka Mandragory obsahují jistý inhibitor, který prodlužuje dobu klíčení, jež trvá několik týdnů. Sázet je možné na jaře, ale nesmí se zapomenout udržovat semínko ve vlhku. Je dobré umístit květináč spíše do stínu – sluneční světlo Mandragoře příliš nesvědčí. Teplota při klíčení by měla být pod 5°C. Rostlinka přezimuje v dostatečně velkém květináči tak, že shodí listy, čímž se hibernuje. Přes zimu zalévejte přiměřeně, nepřelévejte a nenechávejte v úplném mrazu.
Přes léto rostlinu zalévejte ráno nebo večer (v žádném případě přes den, když na ni svítí slunce) tak, aby měla dostatek vláhy. Rostlina potřebuje mít kypřejší a na živiny bohatou půdu aby mohl kořen růst dle libosti. Pokud nebude mít dostatek místa, začne usychat, až umře. Stejně tak, bude-li mít příliš vlhkou půdu, kořeny začnou hnít a Mandragora uhyne.
Pokud byste však čekali nějakou prazvláštní a hrůzostrašnou rostlinu, byli byste zklamaní. Mandragora lékařská je spíše drobnolistým a velmi něžným kvítkem, vyskytujícím se především na jihovýchodě Evropy. Listy a květy vyrůstají ve tvaru růžice přímo z kořene, květy jsou fialové až bělavé a mají tvar zvonku, z nich se pak tvoří žluté bobulovité plody. Navzdory něžnému vzezření květiny, její účinky na lidský organismus už nejsou jen pouhými smyšlenkami. Pravdou je, že díky nadměrnému množství alkaloidů může být Mandragora při předávkování i smrtelně jedovatá. Mimo to, nebo spíše právě proto, se také řadí do skupiny narkotických a halucinogenních bylin.
Text: Lucie Sýkorová
