Třemdava bílá je vlastně růžová

Některé rostliny, jako by si s námi doslova hrály. Určité druhy vypadají jako by měly něco společného, ale přitom si nejsou nijak blízké. A takovým příkladem jsou i třemdavy z rodu Dictamnus. Mnozí laici by je nejspíš zařadili do skupiny příbuzné liliím, podle tvaru a typu růstu květů. Jejich listy se podobají listům jasanu. Třemdavy však nemají nic společného ani s jedním z těchto rostlinných druhů.

Setkání v přírodě spíše výjimkou

Třemdava bílá, Dictamnus albus, je nádherně kvetoucí statná květina. K naší smůle je v dnešní době spíše výjimečným zážitkem, setkáme-li se v naší přírodě s volně rostoucími třemdavami. Mnohem častěji je vídáme v zahradách. Pokud si tuto rostlinu zakoupíme a dopřejeme jí vhodné podmínky k růstu, bude vykvétat každoročně na konci jara. Nejstatnější rostliny dosahují výšky i přes jeden metr.

Rostlina ze seznamu ohrožených druhů

V minulosti se třemdava využívala také jako léčivka, ale vzhledem k jejímu úbytku ve volné přírodě není její sběr možný. Dnes již nalezneme třemdavu bílou jako součást Černého a červeného seznamu ohrožených rostlin v ČR.

Původ rostlin a jejich příbuznost

Třemdava bílá je původem eurasijská rostlina, která se rozšířila nejvíce v oblastech teplejších poloh na jihu a ve středu Evropy, dále ve střední a západní Číně. Řadí se do čeledi routovitých (Rutaceae), což představuje společnou kategorii s rodem Citrus. Ani v tomto případě mezi těmito natolik odlišnými skupinami rostlin nenaleznete zdánlivě žádnou podobnost. Ovšem jen do doby, než si k třemdavě bílé přičichnete. Jakmile poznáte citronově jemnou vůni jejích květů, již o příbuznosti s citrusy nebudete pochybovat. Vylučování rozmanitých aromatických látek je pro skupinu routovitých velmi typické.

Pověstný biblický „hořící keř“

Některé složky jejích aromatických látek – éterické oleje – nejsou jen vonné, ale také zápalné. Podobně je tomu například u levandule. A právě díky výskytu těchto zápalných složek se stala třemdava pověstným biblickým „hořícím keřem“. Samovznícení horkého vzduchu s vysokou koncentrací výparů v okolí rostlin je ale možné jen tam, kde se nachází opravdu velké množství těchto rostlin pohromadě. Třemdavy milují spíše slunné svahy a blízkost listnatých lesů. Nejlépe se jim daří na hlinitých, ale i kamenitých půdách vápenatého charakteru.

A jak je to s její barvou?

Třemdavy kvetou vrcholovými hrozny růžových květů jemného barevného nádechu s výrazným temně purpurovým žilkováním. Jejich pětičetné květy jsou navíc jemně nepravidelně tečkované. Existují sice i čistě bílé formy, které jsou v přírodě ojedinělé, ovšem v pěstovaných kulturách častější. Jedná se o kultivar Albiflorus. Český i latinský název však nemá původ v bílé barvě květů, ale v barvě dřevnatého kořene, který se dříve hojně využíval v lidovém léčitelství.

Text: Zuzana Bohdalová
Foto: Shutterstock.com

4.3.2016 4:00

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa zahradničení?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru vyplněním Vaší emailové adresy:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

*Newslettery vám budeme zasílat nejdéle 3 roky nebo do vašeho odhlášení. Více informací na mailové adrese: gdpr@magazinzahrada.cz

Na tomto webu zpracováváme cookies potřebné pro jeho fungování a analytiku, v případě udělení souhlasu také cookies pro účely cílení reklamy a personalizaci reklam. K tomu využíváme své partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Více informací o nastavení cookies naleznete zde.

Nastavení cookie na tomto webu je nastaveno pro "povoleno cookies", aby vám poskytlo nejlepší možné prohlížení stránek. Pokud budete nadále používat tento web bez změny nastavení cookie nebo klepnete na tlačítko "Souhlasím" souhlasíte s podmínkami použití cookie.

Zavřít

TOPlist