Nechme stranou hlavní cesty na zahradě, přístup k domu, okolo něj, ke garáži, ke studni, to už jste nejspíš vyřešili při prvních úpravách okolí. Teď ovšem rušíte celistvý trávník, tu a tam bude rabátko se stromem nebo keřem, tam zase větší plocha pro vřesovištní rostliny, jinde osázená suchá zídka. A hlavně přece toužíte po krásných kvetoucích trvalkách a letničkách na různě tvarovaných záhonech.
Směrem k trávníku
Zdá se to jednoduché, tam přece poroste tráva. Jenomže zahradník je na obchůzce svým královstvím i několikrát denně. Je třeba zalévat, okopávat, vytrhávat neustále rašící plevel, odstraňovat uvadající květy a zasychající listy a kontrolovat, jestli se neobjevili ti neřádi slimáci, mšice nebo plísně. Pěkný hustý trávník sice nějaké do našlápnutí snese, v našich klimatických podmínkách je ale jeho pěstování tak trochu permanentní souboj s přírodou. Navíc u záhonku si chtě nechtě musíte kleknout, s ohnutými zády ve stoje toho moc nevyplejete. Ze strany od trávníku je tedy dobré si udělat stejně pohodlný přístup jako na cestičkách mezi nimi. Řešení jsou různá. V pečlivě upravené venkovské zahrádce vypadají pěkně záhony olemované pruhem bílých kamínků – kačírku. U trávníků sice budete zápolit s prorůstající trávou, ale tomu se dá odpomoci už při zakládání cestiček. Zryjete pruh kolem záhonku, zeminu navršíte na záhon (vyvýšený je stejně pohlednější a lépe se obdělává) a pod vrstvu kamínků položíte tmavou zahradnickou fólií, zabraňující prorůstání trávy a plevelů. Kolem trávníku pak můžete do země zapustit aspoň 15 cm ohebného plechu, který vytvarujete podle potřeby a necháte koukat jen několik centimetrům nad zem, aby ho tráva překryla. Nebude vidět, tráva ale do cestičky neporoste. Jen potom pozor při sekání sekačkou! Kdo raději ponechá trávník až k záhonkům, aby se v zahradě vše volně prolínalo, může kolem záhonu do trávy uložit volně pár těžších dlaždic tak, aby z nich byl přístup na všechna místa záhonu. Sice vyleží v trávníku čtverce, zato jsou snadno přenosné, takže když chcete tvar záhonu změnit nebo ho třeba i v příštím roce zrušit, odstraníte je a poškozená místa dosejete novou trávou.
Dřevo, písek, dlažba, kameny
Úprava cestiček mezi záhony má bezpočet variant. Kdo si libuje ve dřevě, může části cestiček vyložit hranoly či půlkulatinou z tvrdého dřeva. Vzniknou tak zajímavé falešné můstky, které ráz zahrady příjemně oživí. Efektní jsou i kola nařezaná třeba z vykopaných pařezů nebo silných kmenů a položená na cestičce místo dlažby. Dřevo je ale nutné naimpregnovat, aby nějaký čas vydrželo – i tak je to samozřejmě materiál jen na pár sezón, postupně budete muset jednotlivé díly vyměňovat, jak budou podléhat přirozené zkáze. Hrubozrnný říční písek vypadá krásně, je to ale řešení spíše na jednu sezónu. Jednak brzy ztmavne, takže jeho půvab se ztratí, jednak se snadno vyplaví a smíchá s okolní zeminou. Lepší je tedy štěrk, ať už krásný bílý křemenitý kačírek nebo obyčejná šotolina, která má tu výhodu, že v ní bývá velké procento jílovité jemné drti. Ta pokryje zeminu na cestičce zpevňující vrstvičkou. Pevně položená dlažba nebo cihly se ve venkovské zahrádce moc neuplatní – tady se počítá s tím, že rok od roku se budou tvary záhonů i jejich umístění mírně proměňovat, takže je třeba pracovat spíše s přenosným nebo snadno odstranitelným materiálem. Dlaždice nebo cihly ale vypadají dobře i volně položené, ať už skládané pečlivě a pravidelně nebo jen volně rozhozené tak, aby se po nich pohodlně chodilo a dalo se zakleknout k záhonku. Je třeba je ukládat do zkypřené zeminy, aby se pevně usadily a neviklaly se, když na ně šlápnete. Ploché kameny jsou velmi dekorativní, pozor ale na to, že po dešti to na nich může klouzat. Navíc jich nebývá k dispozici tolik, abyste jimi vyložili všechny cestičky. Stejně jako dřevo tedy mohou být využity spíše jako ozdobný doplněk.
Cestička musí být vždy čistá
Pokud se zahradník zrovna nerýpe v záhonu, určitě má dost práce s udržování cestiček. Je třeba neustále odstraňovat plevel (i když si vypomůžete pod vrstvou zeminy uloženou fólií, semena plevelů se uchytí v kdejaké mezírce zdánlivě i na kameni nebo na dlaždici). Likvidujte ho neúprosně a pravidelně – jakmile si vytvoří větší kořeny a rozroste se, je už vyčištění cestičky mnohem obtížnější. Dlaždice, kameny i dřevo potřebují čistit, ometat hrubým koštětem, někdy je třeba vzít na pomoc i kartáč a řádně přitlačit. Rychle se na nich totiž může začít rozrůstat řasa nebo mech. Pak nejen vypadají zanedbaně, ale také kloužou, takže hrozí nebezpečí pádu. Ani kačírek není bezúdržbový, i na něm roste řasa, pak zelená a černá a bílá nádhera je pryč. Nejlépe je na konci zahrádkářské sezóny kamínky vyhrabat a důkladně proprat ve vodě s nějakým činidlem, odstraňujícím řasu. Na jaře pak uděláte nový násyp na cestičky. Stejné je to s oblázky. Jemné části šotoliny se vyplavují, takže bude třeba každoročně dosypat část nové na pečlivě vypletou a rozhrnutou loňskou vrstvu.
TIP
Mulčovací kůra
Záhony můžete obsypat také vyšší vrstvou mulčovací kůry. Je to řešení na jednu sezónu, vypadá ale velice efektně. Výborně se hodí třeba k navýšeným záhonů v užitkové zahrádce, která pak vypadá upraveně a za každého počasí máte ke sklizni pohodlný přístup.
Text: Gabriela Koulová
