Vaše soukromá oáza klidu
Voda je živel, který nám pomůže dotvořit iluzi volné přírody a už jen pouhý pohled na ni nás příjemně osvěží. I malá vodní plocha svlaží dusný letní vzduch, obzvláště když je její součástí fontánka. Nemluvě o zavlažovacím systému, který změní klima v zahradě ihned po svém spuštění. Voda v zahradě nemusí být jen stojatá. Může zurčet, proudit nebo jen tak lehce bublat. Ne každý má ale takové štěstí, aby mu zahradou protékal přírodní potok, ale i tak se vody v pohybu nemusíme vzdávat. Dnes už existují možnosti, jak vodu donutit bublat, proudit a tryskat i bez přičinění přírody. Nejradostnější součástí budování potůčku je závěrečné osázení břehu rostlinami a obložení kameny. Ty zatíží fólii a zároveň vytvoří přirozený dojem. Umělý vodní tok bude vypadat jako by patřil do vaší zahrady odjakživa. Ti nejnáročnější ocení, když je součástí potůčku i malý vodopád.
Kam s tím?
Další stěžejní otázkou je samotné umístění jezírka. Opět záleží zejména na individuálním charakteru toho kterého místa. Vodní prvek je v zahradě tím nejatraktivnějším. Měli byste ho mít proto co nejvíce na očích. Zkušenosti ukazují, že tím nejlepším řešením bývá vybudování vodní plochy v těsném sousedství s obytnou terasou u domu. Má to hned několik výhod. Vodní plochu můžete pozorovat nejen z terasy, ale i přímo z oken domu. Pokud jezírko využíváte i ke koupání, budete si na vlastní terase připadat jako na dovolené u moře. V takovém případě ale dimenzujte dostatečně i terasu. Jednak je třeba mít kolem vody více místa kvůli pohybu a bezpečnosti, jednak na terasu ještě umístíte i další rekreační nábytek, jako jsou například lehátka.
Jezírka a rybníčky
Jezírko můžete vybudovat téměř kdekoli, problém bývá pouze ve skalnatém terénu. I na něm však lze s dostatkem fantazie vytvořit atypický vodní prvek s kaskádami. Vodní plochu umístěte tak, aby na ni nepadaly nečistoty z okolní vegetace. Ušetříte si do budoucna mnoho zbytečné práce s odstraňováním listí či větviček.
Umělá jezírka
Jsou to nádrže, jejichž tvar má být vymodelován do terénu, vrstvení je následující: písek, fólie a pod ní geotextilie. Ve fóliích je velký výběr. Mohou být vyrobeny z PVC, gumokaučuku, polyesteru se skelným vláknem, nebo z polyetylénu. Přírodní jezírka se budují na jílovém podloží. Jeho vyhloubení je pracné, vyžaduje použití techniky, výsledek však stojí za to.
Malé fontánky a kameny
Jsou běžně dostupné a obdržíte je i s rezervní nádrží na vodu, krytem na nádrž, tryskami a čerpadlem. Jsou to malé dekorativní vodní prvky, které vám zútulní a oživí vaše oblíbené zákoutí na vaší zahradě.
Dřevěné kádě s lekníny zdobí zahradu
Pokud si tedy nemůžete, ať už z důvodů finančních nebo prostorových, zřídit jezírko, neznamená to, že byste se museli vzdát vodního prvku v zahradě. Náhražka v podobě dřevěných kádí osázených lekníny a jinými vodními rostlinami může splnit svůj estetický účel také. Pokud si tedy nemůžete na své zahradě jezírko vytvořit, můžete jednoduše vybudovat vodní plochy, které nejen že vypadají dobře, ale mohou být i přenosné.
Voda v pohybu
Mimořádně příjemné osvěžení přináší do zahrady proudící voda, která může nabývat nesčetně podob. Volba jejího ztvárnění vychází především z celkového stylu zahrady a z našich finančních možností. Ideálním terénem pro založení působivé vodní bystřiny je zahrada ve svahu. Na rovném pozemku se musí spád vytvořit pomocí vhodných terénních úprav. Nejčastěji se k tomu využívá zeminy vyhloubené při budování jezírka. Pro celkový efekt vodního díla je důležitá i volba stavebního materiálu. Kameny použité při budování potoka by měly být stejné jako ty, které jste použili na jiných místech v zahradě, aby celek působil co nejpřirozeněji. Samotné koryto modelujte tak, aby v něm zůstávala voda i v době, kdy je čerpadlo vypnuté. Pohled na vyschlé koryto není nijak působivý a navíc mohou utrpět i vysázené vodní rostliny.
Máte vybráno, zdali vodu tekoucí, či stojatou, jestli fontánku, nebo přírodní jezírko? Vy sami nejlépe poznáte, jaký vodní prvek bude slušet vaší zahradě – konec konců, zurčet a žbluňkat bude vaše vodní oáza jen pro vás.
Text: Lucie Sýkorová
