Výkon včely medonosné
Medonosné včely (Apis millifera) mají sice nižší výkon při opylování než včely divoké, ale tento zdánlivý nedostatek vyrovnávají vysokým počtem včel dělnic, které sbírají pyl. Říká se jim létavky.
U samotářských včel dochází přes zimu k úhynu, přežívají jen oplozené samičky, ovšem u včel medonosných přežívá zimu společně s jejich královnou až na 5 000 létavek. Do léta se jejich počet přibližně zdvojnásobí. Včelaři odhadují, že jedno včelstvo v průběhu sezony opylí okolo 2 milionů květů.
Divoké včely samotářky
Větší část divokých včel žije životem skrytým našim očím. Jsou to včely samotářky (Apiformes). Osidlují nejvíce nížiny naší vlasti, neboť jsou to teplomilní tvorové. Zahrnují následující čeledi: Hedvábnicovití (Colletidae), Pískorypkovití (Andrenidae), Ploskočelkovití (Halictidae), Pilorožkovití (Melittidae), Čalounicovití (Megachilidae). Nežijí v úlech, hnízdí v nejrůznějších škvírách a norách v hlíně či písku nebo si staví neobvyklé příbytky.
Co do velikosti mají mezi sebou včely samotářky jak obry, například drvodělky podobné vzhledem i velikostí čmelákům, ale i naprosté trpaslíky, k nimž můžeme přiřadit například pískorypky Microandrena sp. nebo ploskočelky (Nomioides) nicotěnky nejmenší. Ty je těžké pozorovat, vždyť měří sotva tři milimetry.
Divoké společenské včely
Několik skupin samotářských včel však vykazuje i společenské chování. Nejčastěji sdílí společný vchod do komplikovaného systému podzemních chodbiček vedoucích k velkému počtu hnízd. Zde každá včelí matka obstarává své hnízdečko.
Jiným způsobem společenského života včel je život v koloniích, takzvaných agregacích. V tomto případě spolu včelí samice spolupracují při hlídání. Jedná se o formu komunálního chování typického pro některé ploskočelky a pískorypky. Zatímco jedny kladou vajíčka, druhé jen pracují.
I včely mají mezi sebou kukačky
Zvláštní skupinu tvoří takzvané kukaččí včely. Tvoří překvapivě téměř čtvrtinu našich včel. Jejich samice si nejsou schopny založit a vybudovat hnízdo, a tak pronikají do hnízd samotářských včel, obvykle stepnic (Eucera) a kladou jim do jejich hnízd vajíčka.
K proniknutí do cizího hnízda volí nejrůznější taktiky. Nejčastěji klamou hostitele tělem. Barvou, velikostí i tvarem jsou k nerozeznání od včel hostitelských, chybí jim jen pylosběrný aparát. Dovedou být natolik mazané, že napodobí i hostitelovo chování. Létají za ním na stejné rostliny a pak ho sledují k jeho hnízdu.
Některé kukaččí včely kladou svá vajíčka přímo do potravou předzásobených hnízd. V cizím hnízdě poté probíhá klasický vývoj kukaččích včel na úkor těch původních. Jen málokdy se stane, že hostitel ve svém hnízdě pozná cizí snůšku, tu pak zničí a zahnízdí znovu.
Zajímavosti ze života včel
Chluponožky – nejzdatnější divoké včely dokážou unést najednou až půl gramu pylu. Včela medonosná zvládne jen polovinu.
K prvním jarním otužilcům patří pelonoska hluchavková, která připomíná spíše čmeláka. Vzhledem k tomu, že je schopna si udržovat svou tělesnou teplotu díky zrychlenému metabolismu a svalovým kontrakcím, může vylétat za sběrem pylu již na přelomu února a března.
Včely bez pylosběrného aparátu, jako jsou například maskonosky, pyl polykají a přenášejí ho ve voleti. Do hnízda poté vyvrhují výživnou kašičku.
Subtilní samečkové divokých včel po spáření hynou.
Řídnoucí stavy našeho hmyzu by měly být pro všechny z nás dostatečným varováním a signálem pro to, abychom všechny a i ty nejmenší tvory na naší planetě dostatečně chránili jako neoddělitelnou součást ekosystému, neboť bez nich bychom o svůj život brzy přišli i my lidé.
