Zapomenuté pochoutky, co rostou okolo nás
Pamatujete si na svoje dětství, kdy jste objevovali taje lesů, luk, strání i cizích zahrad? Jistě jste se všude tam setkali s mnoha rostlinami, o nichž jste si nebyli jisti, zda jsou jedlé či nikoliv. A možná jste vůbec nepoznali zapomenuté pochoutky, co okolo nás rostou dodnes.
Jedlé rostliny
Hluchavka nachová (Lamium purpureum) – celé zelené vršky hluchavek jsou dalším hodnotným zdrojem minerálů a vitamínů. Mají trochu houbovou příchuť. Můžete je přidávat do polévek, špenátů, rizot a nákypů.
Ptačinec (Stellaria media) – zvlášť v zimě má lahodnou chuť a křehkost hlávkového salátu. Oproti salátu má výrazně vyšší množství vápníku, draslíku a železa, a navíc spoustu vitamínu C.
Řeřišnice hořká (Cardamine hirsuta) – mladé lístky řeřišnice mají pikantní, lehce hořčicovou příchuť a obsahují velké množství silic a vitamínu C. Lístky se mohou jíst syrové.
Růže svraskalá (Rosa rugosa) – plody jsou jedlé, pokud se odstraní semena a tenká vrstva chloupků těsně pod dužinou. Obsahuje mnoho vitamínu C.
Bršlice kozí noha (Aegopodium vulgare) – touto rostlinou je možné plně nahradit běžně používaný klasický špenát.
Co ještě roste okolo nás?
Čekanka obecná (Cichorum intybus) – kořen čekanky se začal více využívat jako náhražka zrnkové kávy.
Mochna husí (Potentila anserina) – z listů lze připravit polévku, kořeny připomínají chutí pastinák. Používají se vařené nebo se dají usušit a namlít na moučku.
Pcháč zelinný (Cirsium oleraceum) – mladé stonky je možné jíst zasyrova. Z listů se dá připravit salát, polévky, zeleninový nákyp, i špenát.
Rdesno peprník (Persicaria hydropiper) – slouží jako náhražka pepře, v čerstvém stavu můžeme posekat celé mladé rostliny a ty přidat do salátů a polévek. Jako náhražka pepře se dají použít i zralá semena. Kořenící vlastnosti si zachovává i sušené rdesno.
Mišpule obecná (Mespitus germanica) – používá se na aromatizaci lihovin a na přípravu mišpulového likéru, na výrobu šťáv nebo zavařenin.
Kdoulovec (Chaenomeles) – v kuchyni může velmi dobře zastat roli citrónu. Syrové plody využijeme hlavně rozmixované na „kdoulovcový citrón“, limonádu a smoothie. Jemně nastrouhaný se hodí do salátových zálivek, pomazánek, bylinkového pesta, másla, nepečených dortů a zákusků. Kdoulovec přidáváme do sladších krémových polévek (třeba mrkvové a dýňové), jemně nastrouhaný do omáček, curry, karbanátků, krémového rizota nebo čatní. Dá se použít do marinád na tofu i maso nebo s ním můžete péct zeleninu.
Jeřáb oskeruše (Sorbus domestica) – může se rovněž zpracovávat do kompotů či marmelád, nebo také sušit. Sušené plody oskeruše, ať už samotné, nebo smíchané se skořicí, se mohou používat ke kořenění pokrmů, například dezertů. Pověstná je však pálenka, která se z oskeruší vyrábí a je poměrně vzácná.
Kotvice plovoucí (Trapa natans) – vodní kaštany“ nebo také „jezuitské ořechy se dají mlít na mouku.
Takových pochoutek, co rostou okolo nás, nalezneme ještě mnoho. Stačí si připomenout, jaké lesní či polní a luční plodiny a rostliny jedli naši předkové.
Věděli jste, že:
- z vrbového, jahodového nebo malinového listí je výborný čaj?
- kapradina osladič má sladký a chutný oddenek?
- sedmikráska má jedlé a sladké květy?
- třísloviny v oddencích mochny nátržníku působí antisepticky?
