Karesansui – suché zahrady – se v Japonsku rozvinuly hlavně v prostředí zenových klášterů. Později se staly součástí šlechtických zahrad , do světa se potom dostaly s rozvojem moderní architektury, aby vytvořily svým zenovým a tradici ctícím tichem protiklad hlučným moderním velkoměstům. Neví se přesně, zda v Japonsku nebyly původně suché zahrady spíše nutností, kdy krajina mohla být vlivem nenadálých událostí, vyschnutím pramenů, tektonických událostí, atd. zbavena vody. Nicméně jejich forma bez použití vody, a přesto vodu znázorňující, byla dovedena k dokonalosti a v současnosti ji oceňujeme také pro velmi snadnou údržbu. Suchá zenová zahrada vám nikdy neuschne a nikdy neztratí na své kráse kvůli nepříznivým povětrnostním vlivům.
Zenová zahrada je místem tichého zastavení, prostředím pro rozjímání, meditaci, pokojné obdivování krás přírody a načerpání sil. Nemůžeme tvrdit, že je to příroda sama ani že je kopií přírody, její tvorba je spíše uměním, které v přírodě hledá inspiraci a interpretuje ji. Při tvorbě suché zahrady se rozpomeneme na vše, co nás v přírodě zaujalo, přidáme vlastní interpretaci a „jen to správné množství změn“, jak uvádí zahradnická kniha Sakuteiki. Suchá zahrada je abstraktní formou přírody, příroda je zde zjemněna, naznačena. Pozorování probíhá v sedě, v tichosti, s pokorou a vědomím sounáležitosti se zahradou, přírodou, světem. Zenová zahrada je spíše prostá barevnosti, aby barvy příliš neodváděly pozornost od našeho meditačního záměru. Volíme kameny tlumených barev, odstínů šedé, a rostliny ideálně pouze zelené barvy.
Suchá zenová zahrada má dopomoci k vyprázdnění naší mysli tím, že nás přiměje zůstat tiše a vydat se na toulky k dalekým oceánům, horám, ostrovům, dovolí naší duši vzlétnout jako pták. Stačí jen uvolnit se a zahledět se do symboliky místa. Nejmocnějším činitelem je zde naše vlastní představivost. Vodní hladinu znázorňuje plocha štěrku nebo štěrkopísku. Do písku se umisťují kameny. Pro každého mohou znamenat něco jiného – ostrov, horu, vodopád, jeřába, oblaka či želvu, ale nikdy nejsou v zahradě bezdůvodně. Každý kámen má svůj náboj a svůj význam. Šintoisté věřili, že kameny jsou posvátné a proto mají zvláštní moc. Aby celek působil kompaktně, písek znázorňující vodní hladinu se okolo kamenů upravuje hráběmi buď do přímých linií, linií vlnkovitých, lomených, provazovitých, pravotočivé nebo levotočivé spirály či elipsy naznačují zčeření vody v blízkosti kamenů.
Vzor se však působením deště a větru narušuje, je proto třeba jej pravidelně obnovovat. Ve skutečnosti vás v suché zahradě čekají pouze tři hlavní pravidelné úpravy: jednou za pár dní obnovit dezén písku, jednou za pár týdnů ohlídat případný navátý plevel, zda nedělá v písku neplechu, a jednou za pár měsíců písek doplnit. Úspora času a energie při údržbě je oproti zelené zahradě značná. Další výhodou zenové zahrady je, že nezáleží ani na velikosti ani na tvaru prostoru, který k její vytvoření máte. Klasické zahrady bývají obdélníkové, ale vystačíte si i s nepravidelným tvarem, rohem, nebo dokonce malým prostorem nebo prostorem u vchodových dveří. Vzhledem k často omezenému prostoru se v Japonsku vyvinuly i zahrady na malém prostoru, tzv. Tsubo-niwa – byly to zahrady vytvořené na dvorku, v atriu, atd. Netrapte se tedy pokud máte pro svou zahradu pouze omezený prostor, je to v naprostém pořádku. O tvorbě suché zenové zahrady krok po kroku si budete moc přečíst již příští týden!
Text: Petra Plutnarová
www.iedesign.cz
