Půda s jílem se může změnit
Půda s jílem se vyznačuje nepropustností, takže po deštích se rychle zamokří a vše, co v ní roste, začne postrádat kyslík. Nesvědčí jí ovšem ani přílišné sucho, protože pak tvrdne, tvoří se v ní velké hroudy a při dlouhodobějším nedostatku vody začne pukat.
Z předešlé charakteristiky jasně vyplývá, že půda s jílem nepotěší žádného zahrádkáře, protože cesta k bohaté úrodě zeleniny a záplavě krásně kvetoucích záhonů bývá dlouhá. Ale jílovité půdy jsou ve své podstatě půdy panenské a vy máte při jejich zušlechťování neopakovatelnou příležitost ovlivnit, zda je změníte na zeminu zásaditější, nebo kyselejší podle toho, jaké dávají přednost rostliny, které chcete pěstovat. Nižšího pH dosáhnete přidáváním štěpky z kůry, kompostu z listů, rašeliny, hrabanky a jehličí, vyšší pH vytvoříte například vápněním mletým vápencem.
Nic se nesmí uspěchat
Obohacování jílovité půdy je postupný proces a trvá i několik let. Pokud ale máte jen částečně jílovitou zeminu, většinou stačí jen dodat organickou hmotu, například domácí kompost nebo zahradnický substrát obohacený hnojivem, který je nejlepší vpravit do půdy hlubokou orbou nebo pomocí rotavátoru – stroje opatřeného rotačními noži, které pronikají do hloubky až 20 cm a dokonale rozmělňují a promíchávají ztvrdlé kusy země.
Ale zcela jílovitý pozemek potřebuje obohacování dobře naplánovat a nic neuspěchat. Do takové půdy musíte dodávat organickou hmotu a živiny postupně, protože v této těžké zemině se rozkládají jen pomalu, takže by zůstaly „uzamčeny“ v nižších vrstvách a začaly by místo ozdravného rozkladného procesu rychle hnít.
Zelení pomocníci a šikovné žížaly
U typické půdy s jílem na počátku obohacování příliš nepomůže ani technika, protože nejlepším pomocníkem je starý dobrý rýč. Někdy se hodí i krumpáč na rozdrcení tvrdých zaschlých kusů zeminy. Právě na hloubku „jednoho“ rýče se pod neprostupnou krustou nacházejí potřebné živiny, které ale bez vaší pomoci nemají šanci proniknout na povrch.
Postupným prorýváním a drcením se země provzdušní, organické látky se začnou rozkládat a vy k nim budete postupně přidávat další. Užitečným pomocníkem v této fázi je „zelené hnojení“, kdy se vysévají nenáročné rostliny jako pohanka nebo jetel, které později zapravíte do půdy. A výbornou práci odvedou také žížaly, které jsou mistryně v provzdušňování půdy.
Správné obohacování trvá několik let, ale to neznamená, že se mezitím vzdáte možnosti v půdě s jílem něco pěstovat. Existují šikovná „dočasná řešení“, jako jsou vyvýšené záhony, do nichž nasypete na živiny bohatou zeminu nebo můžete vyhloubit do země hlubší jámy, kam opět vsypete prostupnou a úrodnou zeminu.
I půda s jílem má své krásky
Na první pohled se může zdát, že půda s jílem je zcela neúrodná, ale mezi květinami i dřevinami existuje řada druhů, které v ní docela dobře prospívají. Jílovitou zeminu zvládnou třeba krásně kvetoucí čemeřice, orlíčky, plaménky, srdcovky nebo náprstníky, stejně jako kopretiny, máky, denivky a také růže nebo kapradiny.
Ze stromů si s ní poradí smrky, jasany, břízy, duby, jeřáby nebo vrby, z ovocných stromů pak některé druhy jabloní, a vysázet můžete také kvetoucí keře jako svídy, dřišťály, hlohyně, kaliny, tavolníky nebo trojpuky. A najdou se rovněž zeleninové druhy, které si i z tvrdé půdy dokáží vydobýt potřebné živiny, třeba takový květák, kedlubna nebo kapusta.
Zdroj informací: www.ceskestavby.cz, www.itrvalky.cz, www.zahradkarskaporadna.cz
