Jemně vonící sněženky
Sněženky jsou jarní cibuloviny. Patří mezi první rostlinky, které vykvetou, jakmile je zima na ústupu. Jejich bílé květy můžeme spatřit již v lednu či únoru, kdy začínají vykukovat ze sněhu, z čehož samozřejmě vznikl i název této rostliny. Sněženky jsou chráněné a řadí se mezi vzácné druhy.
Sněženka je cibulovitá rostlina z čeledi amarylkovitých, její květy jsou jednotlivé a rozprostřené. Má 3 bílé okvětní lístky, na konci se zeleným lemem. Listy mají svěže zelenou, sivou nebo i tmavě zelenou barvu a u pravých sněženek jsou vždy 2 až 3. Existují však hybridní druhy, které mohou mít i více listů. Lístky jsou čárkovité, na vrcholu zaokrouhlené či tupě špičaté. V půdě přezimují díky menší kulovité cibuli. Z područí cibulek vyrůstají svazčité kořeny.
Květina dorůstá do výšky 10 až 30 cm. Ve volné přírodě ji můžeme nejčastěji vidět v listnatých i jehličnatých lesích, na loukách a okolo potoků. Má ráda vlhkou hlinitou i jílovitou půdu s humusem. Velice často ji však můžeme vidět i na zahrádkách.
Poddruhy sněženek
Na první pohled by se nám mohlo zdát, že jsou všechny sněženky úplně stejné. Není tomu tak. I když je popsáno celkem pouze 19 druhů, gelanthophilové na svých zahradách pěstují více než 500 různých zahradních odrůd. Jejich křížení a vyhledávání stále nových odrůd se v poslední době stalo velkým hitem specializovaných zahradníků.
Sněženka je velice variabilní rostlinka, náchylná k výskytu nejrůznějších odchylek, které jsou patrné především na charakteru jejího květu. Kromě klasické rostlinky můžeme tedy na zahradách vidět i zcela atypickou plnokvětou sněženku.
Mezi nejpěstovanější druhy milovníků těchto rostlin řadíme např. sněženku balkánskou, sněženku Fosterovu, sněženku podvinutou, sněženku černomořskou, sněženku podsněžník či sněženku královny Olgy. Druhů je opravdu nespočet. Mezi sebou se liší převážně barvou a tvarem skvrn okvětních lístků. Pro naši krajinu je nejtypičtějším zástupcem sněženka podsněžník.
Péče o sněženky
Sněženky na zahradách pěstovaly již naše babičky i prababičky. Rostlinky se velice dobře rozmnožují. Ze země vyjmeme celý trs, který snadno rozdělíme na menší části, a zasadíme do asi 6 cm hlubokého důlku. Tato výsadba nám zaručí květenství hned první rok po výsadbě.
Sněženky vyžadují vlhkou jílovitou či hlinitou propustnou půdu a polostín. Jejich stanoviště by nemělo nikdy úplně vysychat, vlhčí místo je zákalem, aby se rostlině u nás dařilo. Daří se jim jak v trávníku, tak i na skalce. Jestliže pěstujeme sněženky v trávníku, vyčkáváme s jeho posekáním až do doby, kdy květiny zatahují své listy.
Rozhodneme-li se rostliny hnojit, je dobré použít tekuté hnojivo hodně brzy z jara, nejlépe pokud je na zahradě ještě sníh. Kdybychom totiž pohodili granulované hnojivo později na jaře a přímo do trsu rostlinky, mohli bychom způsobit poškození a následné uhnití lisů. Sněženky snáší teplotu až -15 °C. Jestliže udeří opravdu kruté mrazy, můžeme je chránit listím nebo i vrstvou slámy. Ve chvíli, kdy rostliny vyséváme ze semen, poprvé nás potěší svými květy až 3. až 4. rok po svém výsevu. Sněženky jsou cibuloviny, které po uvadnutí listů nemusíme vytahovat ze země. Napřesrok nám opět vykvetou.
Sněženky jsou chráněné
Sněženka podsněžník patří mezi ohrožené druhy rostlin. Jakmile vidíme sněženky ve volné přírodě, nesmíme je za žádnou cenu trhat ani vyrýpávat. Rostlinky totiž trpí ztrátou svých přirozených biotopů. Jakmile bychom nedovoleně zasáhli do jejich přirozeného vývoje, můžeme očekávat celkem tučnou pokutu.
Sněženka patří mezi mírně jedovaté rostliny – především pozřením cibulek můžeme riskovat zvracení, bolesti břicha nebo i průjem. Toto má za následek alkaloid galantamin nebo lycorin. I když jsou tyto látky jedovaté, podávají-li se v menších dávkách, mohou lidem pomáhat. Alkaloidy ze sněženky jsou běžně využívány ve farmaceutickém průmyslu jako podpůrné látky při boji s obrnou, záněty nervů, nebo také Alzheimerovou chorobou. V posledním případě pomáhá právě Gelantamin, což je dusíkatá heterocyklická sloučenina, která dokáže zvyšovat množství acetylcholinu v mozku – látky důležité pro jeho správnou funkci. Účinku si jako první povšiml ruský vědec M. D. Maškovskij. Zjistil, že tato látka dokáže změnit účinky kurare na svaly.
Zdroj informací: www.academia.cz, www.kvetenacr.cz, www.zahradnictvi-flos.cz, www.lipensko.cz
