Kompost klidně v paneláku
Dokonce i v bytě si můžete založit svůj vlastní kompost, respektive vermikompost, který funguje na principu přeměny kuchyňského odpadu v kvalitní organické hnojivo za pomoci žížal. Na to jsme se podívali s pořadem Receptář prima nápadů, který můžete sledovat každou neděli v poledne na Primě.
„Vermikopostér může být v podstatě jakákoliv speciálně upravená bedna, ve které budou vytvořeny podmínky, aby v ní mohly žít žížaly a aby z ní mohla odtékat voda,“ popisuje předseda spolku Ekodomov, Tomáš Hodek. „Výhodné je mít několik takových beden nad sebou, aby mohly žížaly volně migrovat.“
Kamarádky žížaly
Hlavní roli při vermikompostování hrají ovšem bakterie, které rozkládají buněčné stěny kompostovaných organických materiálů a které pak žížaly olizují. Díky tomu správně vedený vermikompost nezapáchá, neboť žížaly vše zpracují.
Každá rostlina je zhruba z 80 procent tvořena vodou, a tak se při rozkladu rostlinných zbytků uvolňuje hodně tekutiny. Ta je odváděna do zásobníku na vodu, který se nachází v nejspodnějším patře několikapatrového vermikompostéru, a říká se jí „žížalí čaj“. Jedná se o výtečné kapalné hnojivo s vysokým obsahem živin a enzymů, které pomáhá rostlinám růst a udržovat je odolné vůči nemocem a škůdcům, jen ho musíme průběžně upouštět. Aby do nádobky, kde se sbírá žížalí čaj, nepropadávaly zbytky kompostu ani žížaly, doporučuje zkušený odborník použít jako filtr geotextílii.
Dobrá podestýlka je základ
Při zakládání vermikompostu musíme vytvořit vhodnou podestýlku. „Já tomu říkám pelíšek nebo byteček,“ podotýká se smíchem Tomáš Hodek. Tu může tvořit kokosové vlákno, tráva, listí, roztrhaný a navlhčený papír, půda, rašelina, hobliny, do ní se pak vloží násada žížal a vhodné kousky bioodpadů. „Mám vyzkoušeno, že dobrý základ tvoří zhruba 300 žížal,“ vysvětluje dále s tím, že se mu osvědčilo nechat zabydlet žížaly jedno patro a poté přidat další, kam si žížaly lezou jen pro jídlo. Navrch pod víko je rovněž velice vhodné umístit podložku z kokosového vlákna, která zabraňuje množení mušek octomilek. Poté přiklopíme víkem a vermikompostér je hotový.
Toho, že by žížaly z vermikompostéru utekly a lezly nám po bytě se také obávat nemusíme. Jednak jsou světloplaché, takže se drží v temnu, navíc dýchají celým povrchem těla, a proto potřebují být ve vlhkém prostředí, suchému se naopak vyhýbají.
A co můžeme do vermikompostéru dávat?
„Veškeré rostlinné zbytky,“ říká expert, „naopak problematické jsou mléčné výrobky, maso, kosti a tuky, které vytvářejí zásadité prostředí, které je pro žížaly toxické.“ Žížaly mají rády většinu organických odpadů, které vyhazujeme: zbytky ovoce, zeleniny, čajové sáčky, kávové filtry a kávovou sedlinu, těsto, chlebové kůrky, částečně zkompostované listí a trávu či rozdrcené vaječné skořápky od vajíček, které obohatí vermikompost o vápník a při překyselení vermikompostéru pomáhají kompost neutralizovat.
Čtěte také:
- Jak vybrat vhodný kompostér a založit na živiny bohatý kompost?
- Slasti a strasti vermikompostování a jak začít
- Ekologický kompostér usnadní manipulaci
Hotový kompost můžete použít do truhlíků, nebo pokud pro něj nenajdete využití u sebe doma, vysypat ho na trávník před dům.
Vytvořila redakce ve spolupráci s FTV Prima a pořadem RECEPTÁŘ PRIMA NÁPADŮ, foto: FTV Prima, shutterstock.com
