Založení skalky je tak trochu věda, ale když už ji máte, pak se budete těšit z její zejména jarní rozkvetlé krásy. Polštáře alpinek vykvétají totiž převážně koncem dubna a začátkem května, protože ve svých domovských horských krajích musí stihnou odkvést a vytvořit nová semínka rychle, podzimní chlad tu přichází záhy.
Porostlé kameny
Většina jarních skalniček jsou rostlinky, které se nemusí bát vysadit ani zahrádkář začátečník. Vystačí si s chudou hlinitopísčitou zeminou, jen je třeba myslet na to, že některé mají rády plné slunce a jiné potřebují přistínit třeba některými ozdobnými jehličnany, které budou tvořit vertikální dominanty skalkové výsadby a navíc jsou ozdobné po celý rok. Na zahradě mají skalničky díky vaší péči zajištěnu dobrou půdu a zálivku tak, jak potřebují, takže se vám během jara a léta bohatě rozrostou. Už druhým rokem se budete muset s jejich bujným růstem nejspíš vypořádat, protože pod nimi zmizí kameny a začnou se až příliš vzájemně prorůstat. Nebojte se tedy vzít do ruky nůžky a ostřihat příliš dlouhé výhony. Během léta začnou zasychat a tehdy dobře vidíte, kde je zdravý základ rostliny a kde je třeba její růst už zabrzdit. Na jaře pak polštáře těchto trvalek znovu bohatě obrazí a vykvetou, nebývají choulostivé ani na mráz.
Pozor na myši
Největším nepřítelem v zahradě jsou pro ně myši a hraboši, ti dovedou rostliny doslova poddolovat a okousat kořínky, pak musíte zachraňovat, co se dá. Je třeba z polštáře oddělit to, co je ještě živé, ostatní odstranit, myši ze skalky vyhnat a teprve pak skalničky znovu vysadit. Souboj s hlodavci bývá pro skalničkáře pravidelná „zábava“, protože se jim mezi kameny líbí stejně jako alpinkám.
Paleta barev
Na plně osluněném místě se bohatě rozrostou trsy tařiček (Aubrieta) kvetoucích růžově, červeně i fialově. Bílé, růžové a červené jsou kvítky plaménků (Phlox), žlutou vám mezi těmito rostlinkami přidá mochna (Potentilla). Bohatě bíle i růžově na slunci a v písčité půdě vykvetou huseníky (Arabis), nádherná bílá květenství a sytě zelené listy i po odkvětu má štěničník vždyzelený (Iberis sempervirens).
Když se posuneme na zastíněné místo, můžeme vytvořit půvabnou oázu z různých druhů lomikamenů (Saxifraga). Potřebují kousek kvalitní půdy překrytý jemným štěrkem, který zabrání uhnívání růžic listů. Ty se drží při zemi a z jejich středu vyrážejí lodyhy nesoucí samostatné kvítky i květenství zbarvená bíle, růžově, červeně, žlutě nebo fialově, najdeme i druhy s květy efektně žíhanými.
Modrou barvu do jarní skalky přinesou hořce (Gentiana), rozrazily (Veronica) a zvonky (Campanula). Mezi všemi těmito drobnokvětými nízkými rostlinami se bude na slunném místě zajímavě vyjímat o něco vyšší kakost oddenkatý (Geranium macrorrhizum) s růžovými květy a zajímavými dlanitě členitými listy, přistíněná stanoviště zase dozdobí kakost krvavý (Geranium sanguineum) s listy rozčepýřeně dlanitými a nádherně rudými květy.
Vaše první skalničkářské jaro tak bez velkých zkušeností bude plné radosti z barevných polštářů. Jistě neodoláte a začnete se pro příští rok shánět i po dalších zajímavých alpinkách.
Text: Gabriela Koulová
