Mezi nejčastěji pěstované ostříce, čili puškvorce patří dva druhy: Acorus calamus a Acorus gramineus.
Acorus calamus – puškvorec obecný
Tento druh puškvorců pěstovaný ve vodě má poměrně vysoké nároky na světlo. Při pěstování na souši jim prospívá spíše stín a vlhko. Acorus calamus vytváří pevné trsy mečovitých, poměrně širokých listů. Ty vyrůstají z masitého oddenku. Trsy dosahují růstové výšky 45 až 75 cm a rozšiřují se maximálně do 60 cm.
Acorus calamus ‚Variegatus‘
Tento kultivar je panašovaný s napůl zelenými a napůl krémově bílými listy. Při chladném počasí je možné pozorovat na listech této variety zajímavý růžový nádech. Své panašování si udržuje i při růstu ve stínu. Stejně jako ostatní puškvorce, není ani tento druh invazivní. Dá se úspěšně pěstovat v nádobách, kde však v žádném případě nesmí vyschnout.
Acorus gramineus – puškvorec trávovitý
Puškvorec trávovitý je menší z těchto dvou druhů puškvorců. Zemí jeho původu je Japonsko. Má celkově užší listy, velmi podobné trávě a méně vzpřímený růst. Šíří se podzemními oddenky, a to poměrně pomalu. Rád vytváří stálezelené nízké koberce pokrývající vlhkou půdu. Dosahuje výšky okolo 20 cm a šířky do 30 cm.
Acorus gramineus ‚Hakuro-nishiki‘
Tento kultivar patří k snad nejkrásnějším. Jedná se o zakrslý zlatolistý kultivar rovněž vypěstovaný v Japonsku. Dorůstá asi jen do poloviny výšky zeleného obyčejného puškvorce trávovitého. Pro svou výraznou barvu dokáže vnést oživení i do stinných míst a daří se mu také v nádobách. Celková výška nedosahuje více než 10 cm.
Acorus gramineus ’Ogon‘
Patří k nejlepším panašovaným kultivarům puškvorců. Jeho listy jsou panašované nepravidelnými širokými smetanově bílými pruhy na tmavě olivovém podkladu. Jeho statnost odpovídá téměř statnosti běžného zeleného druhu. Zbarvení si dokáže udržet i v plném stínu. Výška trsů dosahuje okolo 25 cm, šířka rovněž.
Text: Zuzana Bohdalová
