Původ rostliny je na jihu Evropy
Kohoutek věncový je nenáročný na pěstování, a tak v mnoha teplejších oblastech u nás dokonce zplaněl. Původně se jedná o jihoevropský druh. Díky častému pěstování v našich zahradách jsou jeho semena přenášena větrem a ptactvem i na další prostory. V literatuře se můžete setkat i s označením Silene coronaria nebo Coronaria coriacea, případně Agrostemna coronaria. Bylo vyšlechtěno mnoho dalších kultivarů, které jsou například plnokvěté nebo s krémovým panašováním.
Působivé květy září nad stříbřitou šedí
Rostliny kohoutku věncového (Lychnis coronaria) jsou po celém povrchu hustě šedostříbřitě plstnaté, a to oboustranně. V přízemní části mají růžici protáhle vejčitých listů. Díky tomu, že květní plátky jsou jen velmi mělce vykrojené, jsou květy téměř kruhovité.
Barva květů může být buď bílá, bílá s růžovým prstencem okolo ústí, nebo častěji růžová, purpurová a karmínová. Bíle kvetoucí kultivary je potřeba pro zachování bílých květů množit buď řízkováním, nebo dělením trsů. Kvete prakticky celé léto.
Místa vhodná pro výsadbu
Kohoutek dává přednost mírnému polostínu, ale jeho stanoviště by mělo být suché, neboť vlhkem trpí. V těžkých a dlouhodobě zamořených stanovištích vyhnívá. Ideální je pro něj dobře propustná výživná zemina s neutrálním pH.
Skvělé uplatnění nachází mezi koberci nízkých šedolistých druhů rostlin, jako jsou například čistec vlnatý (Stachys byzantina), rožec plstnatý (Cerastium tomentosum) nebo rozrazil (Veronica cinerea). Dobře se vyjímá také na suchých kamenitých svazích a v zahradách, kde není možné zabezpečit rostlinám stálou péči. Nepotřebuje zvláštní péči a na záhonech se objevuje v následujících letech znovu díky vysemeňování.
Další rostlinní společníci
K dalším rostlinám, které vytváří pro kohoutky věncové dobré společenství, patří také třemdava bílá (Dictamnus albus), hrachor širolistý (Lathyrus latifolius), len žlutý (Linum flavum), saturejka horská (Satureja montana) a bělozářka liliovitá (Anthericum liliago).
Zdroj informací: Zuzana Bohdalová
