Květina domácího štěstí prospívá všude
Původní domovinou květiny domácího štěstí zvané aspidistra je daleký Orient, kde v Číně, Japonsku a na Tchajwanu vytváří podrost tamějších lesů. Přes Anglii a Německo se v 19. století dostala i k nám a tehdy ji pěstovali snad v každé domácnosti. Vedle odborného českého názvu kořenokvětka se jí říkávalo také třeba ševcovská palma. To proto, že se jí dařilo na zámcích, v měšťanských domech i v chalupách prostých lidí. Ale všichni ji pěstovali nejen proto, že vypadala trochu exoticky a byla nenáročná, ale věřilo se, že přináší do domovů pohodu a radost, proto se jí také začalo říkat právě květina domácího štěstí.
Aspidistra má krásné tuhé celozelené i vícebarevné listy, takže se někdy používá jako dekorativní trvanlivá zeleň do květinových vazeb. Jako pokojovka je ale tak trochu zapomenutou kráskou možná i proto, že se špatně shání a nebývá úplně levná. Roste totiž poměrně pomalu, takže trvá i několik let, než sazenička dosáhne běžné velikosti pro prodej v obchodech. Ale ze stejného důvodu se vám pak odvděčí dlouhověkostí, protože aspidistry prospívají a rozrůstají se do krásy i několik desítek let.
Snese i mírné mrazíky
Tato květina domácího štěstí patří k rostlinám, které zvládne pěstovat i úplný začátečník. Nevyžaduje nic výjimečného, postačí jí běžný substrát pro pokojové rostliny, který by měl být spíše těžší s příměsí humusu. Nesnáší velkou zálivku, na přelití je dokonce velmi háklivá, protože jí pak začnou hnít kořeny.
Stejně tak nemá ráda příliš slunce, protože ze své domoviny je zvyklá spíše na stín. Takže ji můžete umístit to tmavých zákoutí, chodeb nebo na schodiště. Tam se docela pěkně vyjímá s další pokojovkou, která má ráda polostín, a to se zamiokulkasem. A nevadí ji ani chlad, proto se dříve hodně používala jako zelená dekorace v kostelích, které v zimě nebyly vytápěné. Snese i mírný mrazík, třeba takový, který se někdy v zimních měsících vyskytuje ve Středomoří. S našimi vlhkými mrazy a občas i poměrně velkými mrazy ji tedy raději netrapte.
Květina domácího štěstí má mnoho podob
A proč se jí říká kořenokvětka? To kvůli jejím zvláštním červenohnědým květům připomínajícím hvězdičky, které vykvétají z oddenků těsně nad zemí, takže to vypadá, jako by tato květina domácího štěstí rozkvétala ze svého kořenového systému.
Vzhledem ke své dlouhověkosti nepotřebuje ani časté přesazování, postačí jednou za 3–7 let. Kdy nastal ten správný čas, poznáte podle toho, že je původní květináč zcela prokořeněný. Přesazovat aspidistru lze kdykoliv během roku, ale vždy opět do malého květináče, podobně jako klívii.
Aspidistra se vyskytuje v mnoha mutacích, některé jsou uměle vyšlechtěné, jiné vzniknou dlouholetým pěstováním. Běžně se tak může stát, že druh s celozelenými listy získá při množení barevnou kresbu, nebo barevné listy naopak zezelenají. Někdy se v trsu objeví i bílý list, ten ale hned vytrhněte, protože mu chybí zelené barvivo chlorofyl a časem by zaschnul. Vyskytují se i vyšlechtěné druhy s velmi barevnými listy, které jsou sice velmi atraktivní, ale právě pro svou „přešlechtěnost“ už nejsou tak nenáročné při pěstování.
Kořenokvětka patří k pokojovým rostlinám, které milují letní pobyt venku, kde vydrží od května do října, ideálně na nějakém stinném místě, třeba pod rozložitým stromem. Pokud nemáte možnost aspidistru „venčit“, dopřejte jí občas alespoň lehkou sprchu.
Zdroj informací: www.kvetinyproradost.cz, www.zahradnictvikrulichovi.cz
