Mokřadní plevel jménem kamyšník přímořský
Kamyšník přímořský (Bolboschoenus maritimus) je halofytní rostlina vyššího vzrůstu, kterou nalezneme zejména na mokřadech nebo na vlhkých místech která jsou příležitostně zaplavována. Vyskytuje se v povodí v pobřežní vegetaci Labe, nejhojněji na Pardubicku, ale i v okolí Prahy – například na Zbraslavi.
Halofytní znamená, že mu nevadí ani těžká jílovitá půda, která při vyschnutí vody tvrdne, může být i částečně zasolená. Ačkoliv je kamyšník považován za mokřadní plevel, je na seznamu ohrožených a silně ohrožených druhů.
Kamyšník přímořský je variabilní druh – co se týká jeho květenství. Květenství mohou tvořit klasy, nebo pouze jeden klas. Rozšiřuje se semeny i zbytnělými částmi oddenků, tedy hlízkami. Nažky semen se dokážou přichytit i k peří ptáků, kteří je zanesou na jiná stanoviště.
Tento druh kamyšníku se snadno zamění za kamyšník širokoplodý (Bolboschoenus laticarpus), což je rychle se šířící vytrvalá sladkovodní rostlina, která zapleveluje vlhká místa. Tento mokřadní plevel osidluje regiony mírně teplé až teplé, suché, mírně suché až mírně vlhké s půdou hlinitou až písčitohlinitou. Nevadí mu ani půdy minerálně chudé či živinami bohaté nebo mírně zasolené.
Mokřadní plevel kamyšník širokoplodý se umí přizpůsobit celé řadě stanovišť, a tam se vegetativně rozmnožovat. V České republice zhruba od roku 1990 rychle expanduje z vlhkých stanovišť na pole s ornou půdou. Nalezneme jej zejména na polích osetých kukuřicí nebo řepou, ale i mezi obilninami, pícninami nebo na slunečnicových polích. Přežívá řadu let na stejném místě i při střídání plodin, není vázán na určitý druh. Kvete od června do září.
Ve střední Evropě se vyskytují čtyři druhy kamyšníků (Bolboschoenus), které byly dříve považovány za jediný široce definovaný druh, a to kamyšník přímořský. Dnes rozeznáváme kromě již zmíněného kamyšníku širokoplodého také kamyšník vrcholičnatý (B. yagara) a kamyšník polní (B. planiculmis).
Mokřadní plevel na poli?
Bohužel ano, a jakmile se sem dostane, zbavit se ho bude více než obtížné. Hlavním trumfem kamyšníků jsou totiž podzemní hlízky, každá rostlina vytváří síť oddenků, které vypadají trochu jako malé brambory – ty později ztvrdnou a v nepříznivých podmínkách přežijí bez známek života i několik let, aby v době dostatku vody daly život další generaci kamyšníků.
Hlízky kamyšníku jsou natolik tvrdé, že je nelze zničit ani mechanicky, ani postřikem, protože ten tvrdou hlízkou prostě nepronikne. Z ohroženého druhu se tak rázem stal mokřadní plevel, který vůbec nemusí mít ke svému životu mokřady.
Problém s kamyšníky si zemědělci vyrobili sami. V posledních letech je rozšířila moderní technologie minimálního zpracování půdy, při které je vrchní vrstva půdy (asi 10 cm půdy) rozorána disky. Disky tak spolehlivě rozdělí hlízky kamyšníků a roznesou je po celém poli – za pár let je proto tento mokřadní plevel schopen zaplavit pole o obrovských plochách. Pokud se k tomu připočte deštivý rok, mají kamyšníky ideální podnebí pro svůj rozvoj.
Likvidace plevele
Na kamyšníky platí jediné – hluboká orba a odvodnění polí. Pole, opracovaná pouze disky, na nichž po deštích vidíme vodní laguny, jsou důkazem špatného hospodaření s půdou a podporování obrovského nárůstu plevelů.
Dalším problémem je, že tento mokřadní plevel je svým způsobem dekorativní travina, kterou si lidé vysazují na okraje jezírek a ostatních vodních ploch, a tím podporují další rozšiřování kamyšníků.
Je proto nutné pracovat s rostlinami obezřetně a informovat se o každé rostlině, kterou chceme přesadit z volné přírody nebo si přivézt z ciziny. Může se totiž jednat o invazivní druh nebo právě podobně nezničitelný mokřadní plevel jménem kamyšník.
Zdroj informací: agromanual.cz, ziva.avcr.cz
