Podle legend se narodila Barbora někdy ve třetím století na území současného Turecka. Byla to velmi krásná dívka, která měla přísného otce. Ten hodně cestoval, a když odjížděl, zavíral dceru do věže, aby zůstala její čest neposkvrněna. Barbora se nechala tajně pokřtít. Její otec však vyznával jen bohy pohanské a dceru za její prohřešek předal úřadům. Nešťastná dívka byla mučena a nakonec sťata. Její odvaha postavit se despotickému otci se stala vzorem a proto se Barbora, jako odvážná dívka stala patronkou horníků, kovářů, zvonařů a dalších řemeslníků.
Do dnešních dob se ke svátku Sv. Barbory vztahuje známý obyčej – řezání větviček – barborek. Kořeny má tento zvyk v dobách křižáckých tažení, kdy si vojáci z boje dováželi ze Svaté země pravou růži z Jericha. Jedná se vlastně o suchou do klubíčka zavinutou choulivku jerišskou (Anastatica hierochuntica). Tato rostlina byla zahalena mnoha tajemstvími a opředena pověstmi. Měla zajistit lásku, zdraví, plodnost a štěstí. Na Štědrý večer bylo zvykem vložit ji do sklenky s červeným vínem. V něm se rostlina rozvinula, takzvaně ožila a změnila se v krásný keřík. To bylo signálem pro vítání příchodu Spasitele. Pořídit si růži z Jericha však bylo poměrně finančně náročnou záležitostí, a tak byla tato rostlina nahrazována dostupnějším vranečkem oživujícím (Selaginella rediviva) anebo velmi podobným vranečkem šupinolistým (Selaginella lepidophylla). Jedná se o rostliny hygroskopické, které se po vložení do vody rozvinou a po vyjmutí se při sušení opět svinou do klubíčka.
Prostý lid však neměl možnost si dovolit takto drahocennou rostlinu, a tak ji začal nahrazovat nařezanými větévkami třešní. Z pěstitelských zkušeností předkové vypozorovali, že větévky uříznuté právě na svátek Sv. Barbory rozkvetou na Štědrý den. Od té doby si je řezaly hlavně vdavekchtivé dívky, a když jim barborky opravdu rozkvetly, měly mít dívky do roka svatbu.
Možnosti přerušení vegetačního klidu využíváme u nařezaných větví třešní, dřínu nebo zlatice dodnes. Tyto barborky dáváme rozkvést do teplého prostředí. Nepostačí však dát je pouze do vody, je zapotřebí také zvýšit i vlhkost vzduchu. V příliš suchém prostředí s ústředním topením barborky zaschnou a nerozkvetou.
Přikrytím kytice ve vodě a navléknutím velkého plastového sáčku zabezpečíme větvičkám zvýšenou porci vlhkosti v prostředí. Se sáčkem musíme opatrně manipulovat, abychom z větviček neolámali pupeny. Větvičky zpravidla rozkvetou do tří týdnů. Dobrou pomůckou pro zajištění jejich rozkvetení je ponořit je do vody o teplotě 35 – 40°C a tuto teplotu udržovat 12 hodin. Až poté větvičky vyndáme a vložíme je do vázy s vodou pokojové teploty. Vodu ve váze je zapotřebí každý den vyměňovat.
Text: Zuzana Bohdalová
