Jak je to vlastně s azalkami a rododendrony? Většina z nás v nich vidí dva různé keře, ve skutečnosti jde však o dva poddruhy jediného botanického druhu Rhododendron. Ostatně když si blíže prohlédneme květy s široce otevřeným trubkovitým kalichem, podobnost je zřejmá. Přesné odlišení azalek a rododendronů ponechme botanikům, pro zahrádkáře zjednodušeně platí, že rododendrony jsou stálezelené keře, zatímco azalky jsou buď opadavé nebo takzvaně poloopadavé, to znamená, že i když při velkých mrazech ztratí část listů, na jaře je bez potíží obnoví.
Bílá, žlutá, červená
Květy azalek mají nespočet sytých barev, některé jsou i dvoubarevné, žíhané nebo třeba růžové s bílých lemem, bílé s fialovým okrajem, oranžové se žlutými proužky. Vzhledem k tomu, že šlechtěním bylo vypěstováno na 10 000 hybridů těchto oblíbených dekorativních keřů, popsat všechny jejich barvy snad ani není možné. Květy jsou obvykle jednoduché, ale najdeme i načechrané plnokvěté hybridy, u nichž se tyčinky proměnily ve vnitřní okvětní plátky, někdy stejné barvy jako jsou plátky vnější, někdy naopak v jiném tónu, kouzelná jsou například japonské hybridy bílo fialová „Martha Hitchcock“ nebo růžově bílá „Kermesina Rose“, svému jménu dělá čest ohnivá karmínová, opadavá „Satan“. Z opadavých jsou plnokvěté například růžová „Homebush“, žlutě korálová „Marry Poppins“ nebo lososovo oranžová „Cannon´s Double“. Z japonských pak neuvěřitelně bohatě obaluje keř plnými sytě růžovými květy „Melina“, něžně bílé a růžové jsou zase velké dvojité až trojité květy „Schneeperle“ a „Rosinetta“.
Opadá, neopadá?
V našich specializovaných zahradnictvích se v této problematice zorientujete poměrně snadno. Opadavé keře najdete pod základním jménem azalka dřevitá (Azalea), zatímco ty, které si listy ponechávají, jsou označené jako azalky japonské (Azalea japonica). Ty druhé na rozdíl od země svého původu, kde dorůstají značných rozměrů, v našem vnitrozemském suchém klimatu příliš do výšky ani do šířky neženou. Navíc se dají poměrně snadno tvarovat do pěkných kulatých nebo kuželových hustých keříků, které často nesou listy neméně dekorativní než květy. Někdy se během roku probarvují od zelené do zimní vínové (opadavá „Northern High-Lights“), jindy jsou zelenobíle nebo zelenožlutě panašované (japonské „Silver Sword“ nebo rudě kvetoucí „Hot Shot Variegated“).
Na slunci i ve stínu
Dřevité azalky vyrůstají do výšky 1,5 – 2 metru. Druh Azalea luteum (Rhododendron luteum) s velikými, citrónově, až sytě žlutými květy vyroste až do třímetrové výšky. Kromě toho se tato přírodní azalka vyznačuje i omamnou sladkou vůní, vlastností, kterou hybdridy křížením ztratily buď úplně nebo z do značné míry. Často do široka rozvětvené keře opadavých azalek si libují na slunci, aby dobře prospívaly, musí být půda pod nimi stále vlhká. Dřevité azalky nemají rády střih. Pouze pokud potřebujete keř omladit, musíte to udělat co nejdříve po odkvětu, aby si stačil udělat nové výhony, na jejichž koncích budou květová poupata na příští rok. Toto pravidlo ostatně platí i pro japonské azalky, které ovšem tvarování snášejí lépe. Pokud byste stříhali později, připravíte se právě o ony výhony s poupaty a příští rok se květů nedočkáte. Pro zachování svěžesti a hustoty olistění je nutné umístit japonské azalky tak, aby je nesežehlo přímé slunce. Většině z nich se bude dobře dařit v polostínu a stínu vzrostlých stromů, kde také nedochází k prudkému vysychání půdy, které nesnášejí.
Keře z vřesovišť
Všechny azalky pocházejí z oblastí, kde je kyselá, dobře propustná a stále vlhká zemina. Takovou jim musíte dopřát i na zahradě. V našich podmínkách ji jen málokde budete mít k dispozici, takže pro azalku musíte připravit dostatečnou zásobu směsi rašeliny, nevápněného kompostu a listovky. Nepotřebují usazovat hluboko do země, ale jejich kořeny se mělce rozrůstají doširoka, takže prostor s kvalitní půdou by měl být dosti rozlehlý. Jak zajistit stálou vlhkost? Po zasazení položte kolem keře tmavou netkanou zahradnickou textilii a na ni rozložte asi dvoucentimetrovou vrstvičku mulče z kůry. Vypadá to efektně, fólií neprorůstají plevele a půda pod ní si při přiměřené zálivce dlouho udrží vlhkost.
Prodloužená krása květů
Většina azalek rozkvétá najednou, keř v květnu zazáří na zahradě jen asi dva týdny. Abyste si dobu pestré nádhery prodloužili, vyšlechtili zahradníci také hybridy, které vykvétají velmi časně (japonské azalky „Kermesina Rose“, „Anouk“, „Blaauw´s Pink) nebo naopak až koncem června i v červenci (hybridní japonské „Nuccio´s Lucky Charm“, „Orchidea Empress“, „Perla del Verbano“). Skutečnou atrakcí posledních let je pak japonská hybridní „Carolina“, která má nejen velice dekorativní na podzim červenavé olistění, ale vykvétá dvakrát v roce – na přelomu května a června a znovu pak v pozdním září.
TIP: Pokojové azalky
Nepleťte si zahradní japonské azalky s těmi, které zdobí v květináčích interiéry. Ty totiž nejsou mrazuvzdorné, na léto je můžete dát do zahrady (nejlépe zasadit i s květináčem třeba do skalky), ale před prvními mrazy je třeba je přenést do chladné místnosti. Nemají ovšem v zimě rády ani příliš velké teplo, takže pokud je chcete udržet při životě po léta, pak je umístěte do místnosti, kde je maximálně 15 °C.
Text: Gabriela Koulová
