V přírodě najdeme přes tři sta druhů hořců na všech kontinentech kromě Afriky, šlechtěním se nabídka pro zahrady rozšířila na téměř devět set. Nejoblíbenější jsou stále ty s jasně modrými kalichy květů, ale můžete mít i bílé, žluté, nafialovělé či narůžovělé se zelným žilkováním.
Na loukách i mezi kameny
Našich osm domácích hořců jsou většinou druhy v přírodě ohrožené a přísně chráněné. Většina z nich – hořec panonský (Gentiana panonica), hořec tolitový (Gentiana asclepiadea), hořec tečkovaný (Gentiana punctata), hořec křížatý (Gentiana cruciata), hořec hořepník (Gentiana pneumonanthe) jsou druhy z horských luk. Na loukách rostl i nejznámější hořec bezlodyžný (Genciana acaulis), který u nás vyhynul a nyní se v Bílých Karpatech dělají pokusy s jeho novým vysazením. Horský druh je hořec jarní (Gentiana verna), tomu se daří i na skalách, ale jen tam, kde se může uchytit v dostatku vlhké půdy.
Od jara do podzimu
Chcete se těšit z modrých kalíšků po celou sezónu? Není nic snazšího – stačí vysadit různé druhy. Hořec jarní kvete drobnými kvítky skutečně brzy, od dubna do května. Abyste se mohli z jeho květů těšit, potřebuje kyselejší půdu a stálou vlhkost. Ve skalce s tím může být trochu problém, nezapomeňte mu tedy přidat již před zimou a na jaře znovu trochu rašeliny. Vlhkou půdu můžete zajistit i tak, že kolem něj vysadíte nízké polštářky trav, které udrží v zemi vodu. Hořec bezlodyžný je také jarní druh, jeho květní kalichy jsou ovšem nápadné, velké a temně modré. I on se bude dobře vyjímat ve skalce, a i když má také rád dobře propustnou a vlhkou půdu, je méně choulostivý, takže přežije dokonce i v jílovitých oblastech. Hořec sedmiklaný (Gentiana septemfida lagodechiana) pochází z Číny. Tvoří až 30 cm dlouhé poléhavé výhony a na jejich horních částech se v červenci a srpnu objevují zářivě modré květy. Není náročný na pěstování, líbí se mu slunce i polostín, jen potřebuje opět nevysýchavou půdu s dostatkem výživy. V létě pokvete také asijský Gentiana kaufmanniana.
O něco později v srpnu přichází na řadu hořec drsný (Gentiana scraba), rovněž původem z Asie. Vzpřímené rostlinky asi 20 cm vysoké nesou veliké kalichy s blankytně modrými okraji a narůžovělým vnitřkem. Nejlépe vykvetou v těžší a kyselejší půdě. V září pak vykvete původem čínský hořec ozdobný (Gentiana sino-ornata), nízká bohatě se rozrůstající rostlinka s jemně modrými kvítky, připomínajícími luční zvonky. Vydrží kvést až do prvních mrazů, stejně jako Gentiana lawrencei var. Farreri s květy bělavě modrými. Zaměřili jsme se na modré hořce určené do skalek, ale zahradu vám na záhonech ozdobí i vysoké druhy, například hořec tolitový s trsy květů na až 50 cm vysokých lodyhách nebo širokolistý hořec tečkovaný, kvetoucí velkými žlutými kalichy jakoby přes cedník pokropenými hnědavými tečkami.
Kořen pro zdraví
Zatímco nadzemní části hořců lahodí našemu zraku, kořeny některých druhů se odedávna používají pro přípravu tinktur, kapek nebo čajových směsí. Nejvíc se využívá kořen hořce žlutého (Gentiana lutea), vysoké byliny s malými žlutými kvítky kruhovitě rozkvétajícími v květenstvích kolem lodyhy. Léčebné účinky mají hořčiny obsažené v kořenu ve velkém množství. Přípravky s hořcem se tak podávají pro podporu činnosti žlučníku, jater a slinivky, při žaludečních a střevních potížích, při rekonvalescenci pro podporu chuti k jídlu.
Tajemství hořkých likérů
Výrazná hořká chuť fernetů, či různých „bylinných hořkých“ je dána právě příměsí kořene hořce žlutého. Pro výrobu likérů se upravuje fermentací, během níž získá charakteristickou červenohnědou barvu a plně se rozvine vůně silic.
Text: Gabriela Koulová
