Práce s kamenem je pro některé profesionální zahradníky i pro zahrádkáře samotné vášní a zároveň uměním. Ono totiž i tady existuje mnoho pravidel, jak kámen skládat a jak ho uložit, aby na místě setrval dlouhá léta, zvláště pokud se jedná o stavbu stabilizačních prvků.
A jak už to tak bývá, i tady platí, že v jednoduchosti je krása. Nejlépe uděláte, pokud použijete kámen místní. Ten bude vždy působit přirozeně a nebude vypadat na zahradě jako nezvaný host. Velkou výhodou tohoto přírodního materiálu je jeho trvanlivost a prakticky i věčnost.
Velký vliv na estetickou působnost stavby má také to, o jaký typ kamene se jedná, je totiž velký rozdíl mezi přírodním kamenem lomovým, který je typický svým nepravidelným tvarem, a naopak kamenem štípaným, který disponuje ostrými hranami a pravidelnějšími rozměry. První varianta se skvěle hodí pro zahrady přírodní a venkovské, kámen štípaný najde uplatnění zase v zahradách okrasných, městských či minimalistických.
Stavíme skalku
Při stavbě skalky bychom se měli inspirovat přírodou, ale v praxi tomu tak často není. Na zahradách se naopak často setkáváme s díly nepříliš podařenými, kdy je kámen naskládán náhodně a prostor mezi ním vysypán třeba mulčovací borkou, ale všechno je tu vlastně špatně.
Pojetí skalky vychází opravdu z přírodních scenérií a jejím základem by měly být v optimálním případě rozměrné kamenné bloky, které navíc budou fungovat i jako sluneční past. Zatímco velké kusy kamene se postarají o vytvoření pevného základu, drobnější kámen a drť dílo doplní.
Na podobném principu tvoříme i kamenné suťoviště, které vzniká výhradně ve svahu, a i tady je důležitá přírodní předloha. Kámen by měl působit dojmem, že se právě sesypal ze svahu. Pro výsadbu do skalky i do suťoviště vybírejte druhy, kterým takové stanoviště vyhovuje, v létě tu budou na plném slunci panovat poměrně extrémní podmínky, proto se tu bude nejvíce dařit rostlinám odolným přísušku a plnému slunci.
Suchá zídka vyřeší mnoho problémů
Tvorba suché zídky je samostatnou kapitolou, při které je navíc nutné dodržet poměrně dost podmínek. Hlavním cílem opěrné zídky je stabilizace malého svahu, ale zajímavé možnosti uplatnění mají i zídky samostatně stojící. Ty se postarají o optický i prostorový předěl pozemku.
Samostatně stojící zídka bude dobře fungovat bez základu hlavně do výšky 80 až 100 cm, musí mít ovšem kónický tvar, což znamená, že je nejširší v základu a směrem k vrcholu se zužuje. Tento princip je třeba dodržet i u zídky opěrné, kdy se stavba doslova opře o svah.
Pointou suché zídky je hlavně absence stavebního pojiva v podobě malty a betonu. Jednotlivé kameny se prosypávají pouze směsí zeminy a štěrku, přičemž je třeba kámen provazovat. Zvláště důležité je použití kamene nazvaného vazák, který řady propojí. Nikdy nesmí vznikat křížové spáry, stavba by se časem destabilizovala.
Pokud chcete zídku osázet rostlinami ve stěnách, pak při stavbě pamatujte na tvorbu výsadbových kapes. Osázet lze ale i korunu či patu zídky, stavba se tak mnohem lépe propojí s okolní zahradou.
Se základem či bez něj?
U suché zídky je vždy nutné promyslet, jestli se obejdete bez stavebního základu z betonu. Zvláště u zídek opěrných je třeba brát v úvahu hlavně to, že by zídka bez základu neměla být příliš vysoká a neměla by tudíž ani nést tak výrazné zatížení co se svahu týče. U zídky samostatně stojící i opěrné je vždy nutné první řadu kamenů pokládat pod úrovní rostlého terénu, jedině tak zajistíte stabilitu stavby.
