Rybíz na zahradě zrál už ve středověku
Rybíz na zahradě má svoje nezastupitelné místo, stačí si jen vybrat, který druh. Pokud máte dostatečně velký pozemek, pak vám jednoznačně doporučujeme vysázet všechny, tedy červený, bílý i černý.
Rybízové keře rostou v evropských zahradách a sadech už od konce středověku, kdy se začalo také s jejich kultivací, na čemž mají největší podíl šlechtitelé v Dánsku a Holandsku. Odtud se zušlechtěné odrůdy šířily dál: z Čech máme první zmínku o pěstování červeného rybízu ze 16. století. Odkud ovšem rybízy původně pocházejí, mnoho nevíme, nicméně je známo, že třeba na daleké Sibiři se pěstoval rybíz od pradávna, a to přímo jako léčivá rostlina.
Toto výborné letní drobné ovoce se vyskytuje ve třech druzích – červený, bílý a černý. První dva potřebují trochu odlišné pěstební podmínky než jejich černý příbuzný. Především vyžadují vzdušné a kypré půdy s dobrým obsahem humusu a mírně kyselou až neutrální půdní reakcí. Ani jednomu z nich nedělá dobře větrné stanoviště a také jim nevyhovují slunečné jižní svahy, kde listy předčasně zasychají. Nejsou pro ně vhodné ani horské a příliš chladné oblasti.
Poněkud náročnější na půdu je černý rybíz, má raději lehčí zeminu, ale naopak zase snese poměrně vysokou vápenitost a lépe snáší chladnější klima. Dalším rozdílem je, že není samosprašný, takže je potřeba vysadit vedle sebe dva keře (nejlépe různých odrůd), abychom se dočkali úrody. Ale i bílý a červený rybíz na zahradě je lepší vysadit alespoň ve dvojici.
Kuličky plné zdraví
Drobné plody rybízu vyžadují ruční sklizeň, což je jeden z důvodů, proč toto ovoce v podstatě zmizelo z velkých pěstíren, takže rybíz na zahradě je ideální variantou, jak si zajistit vlastní úrodu tohoto lahodného a zdravého ovoce. Protože každý druh má trochu jinou chuť, pokud je to trochu možné, měli bychom zasadit všechny druhy. V případě bílého nebo červeného lze vybrat keříkovou nebo stromečkovou variantu. Keříky jsou poměrně dlouhověké, takže mohou plodit i více než 20 let. Stromky zase zaberou méně prostoru.
Červený rybíz má typickou kyselou až sladkokyselou chuť, která se hodí na výrobu pikantních džemů, marmelád a šťáv a také jako náplň do ovocných koláčů a bublanin. Bílá varianta bývá sladší, proto syrový chutná i dětem. Černý rybíz má větší a masitější bobulky a hodí se hlavně k výrobě sirupů a smoothies.
Všechny druhy rybízu patří k nejzdravějšímu ovoci a mají nízkou energetickou hodnotu, proto si je můžeme dopřávat v libovolném množství. V červeném a bílém rybízu se nacházejí v hojné míře vitamíny B1, provitamín A a také fosfor, vápník a železo. Ještě lépe je na tom rybíz černý, který vedle vitamínů skupiny B obsahuje karoten, rutin, kyselinu citronovou, třísloviny, ale především takové množství vitamínu C, že hravě trumfne citrusové plody. Ve všech rybízech je pak obsažen pektin, proto jsou rybízové zavařeniny tak pěkně rosolovité.
Rybízy na zahradě jsou poměrně odolné, ale ani jim se nevyhýbají někteří škůdci, nejvíce mšice a molice. Proti nim je můžeme zjara ošetřit vhodným postřikem, jakmile ale začnou keře plodit, ze zdravotních důvodů se postřik nedoporučuje. Častou chorobou bývá i antraknóza napadající listy, které žloutnou a odumírají, a pokud se neléčí, celkově keře oslabuje. Největším nepřítelem rybízů je ovšem vlnovník, kvůli němuž keře degenerují, a navíc je přenašečem dalších virových onemocnění. Některé postřiky proti tomuto škůdci jsou hodně toxické, proto je vhodnějších najít pro rybíz na zahradě přírodní ochranné prostředky a pro výsadbu vybírat odolné odrůdy.
