Stevie získala díky své chuti mnoho dalších označení, jako například sladká tráva, medové lístky nebo stevie cukrová. Její oficiální název je Stevia rebaudiana Bertoni, česky stevie sladká. Je to zástupce čeledi hvězdnicovitých (Asteracerae). Patří k vytrvalým rostlinám a dorůstá výšky až 1,5 metru. Pochází z Jižní Ameriky, konkrétně z hraničních oblastí Paraguaje a Brazílie. Její pěstování se následně rozšířilo do USA, Japonska, Thajska, Vietnamu, Číny, Jižní Koreje a také do Německa a Bulharska.
Tato rostlina se začala využívat jako náhražka cukru právě díky vysoké sladivost i jejich listů. Obsahuje glykosid steviosid. Ten je 200 až 300x sladší než sacharóza. A právě tato skutečnost vedla k tomu, že se tato rostlina začala pěstovat v mnoha dalších zemích mimo země svého původu. Jedinou částí rostliny neobsahující steviosid je její kořenový systém. Celkově je kořenová soustava stevie dosti slabá a proto je tato rostlina poměrně citlivá k vysychání zeminy.
Listy rostliny jsou místem, kde se hromadí největší množství sladké látky. Množství steviosidu v nich obsaženého záleží na několika faktorech. Ovlivňuje ho stupeň olistění rostlin, velikost, hmotnost i tvar listů. Výzkumy prokázaly, že vetší zaoblení listů je důvodem, proč mají listy vyšší sladivost. Většina rostlin je samosprašná, nicméně možné je i opylování hmyzem anebo cizosprašnost. Bílá okoličnatá květenství jsou rozmístěna v terminální části stonku a také na větvičkách rostliny. Plodem je pak ochmýřená nažka, u které výrazně klesá její klíčivost s přibývajícím časem. Dá se říct, že po asi osmi měsících již semena nejsou schopna vyklíčit.
Pro pěstování stevie se ukazuje jako lepší varianta venkovní pěstování. V interiéru se její pěstování nedoporučuje z toho důvodu, že listům stevie zde schází dostatečné množství slunečního svitu, což ochuzuje rostlinu o vyšší obsah steviosidu.
Pod nejrůznějším označením byla stevie užívána už před španělskou kolonizací. Využívali ji Indiáni z kmene Guaraní, kterým sloužila nejen jako sladidlo, ale také jako antikoncepční prostředek. Vzhledem k tomu, že steviosidy jsou stálé při vyšších teplotách, je vhodné dělat z listů stevie výluhy a ty pak přidávat do teplých nápojů jako jsou káva a čaj. Zcela osvědčený a spolehlivý postup je vyluhovat 1 – 2 čerstvé listy stevie, nakrájené na drobno a vložené přímo do šálku s čajem a ponechat tam listy luhovat asi 15 minut a pak třeba přikyselit šťávou z citronu a vypít.
Velkou výhodou rostlin je, že nejsou takřka vůbec napadány škůdci, neboť rostlinný steviosid působí jako spolehlivá ochrana proti hmyzím škůdcům. V zahraniční je stevie již dlouhou dobu používána jako významné nízkoenergetické sladidlo, které je vhodné nejen pro diabetiky, ale i pro lidi bez obtíží. I sušené listy se dají využívat stejným způsobem jako čerstvě posekané. V zahraničí stevii již dávno začali používat k dochucování zubních past, žvýkaček a také limonád. Evropská unie stevii odsouhlasila k používání jako sladidlo až na sklonku roku 2011. Problém se schvalováním zde představoval právě slabý hormonální androgenní účinek. Příznivé bakteriální účinky stevii předurčují k užívání jako podpůrný prostředek při zánětech dásní, aftách anebo jako prevenci rozvoje paradentózy.
Text: Zuzana Bohdalová
