Pod názvem mimóza najdete ale spíš jen ty větvičky do vázy. Jinak je to s českými názvy rostlin tohoto druhu trochu pomotané, někdy je najdete jako akácie, jindy jako kapinice. V každém případě patří do čeledi citlivkovitých – Mimosaceae – a odtud tedy i český název mimóza. Nejspíš byste neřekli, že jsou vzdálenými příbuznými hrachu a vikve, při pohledu na listy vás ale možná správně napadne, že je můžeme přiřadit k akátům. S jejich květy je ostatně spojuje i výrazná vůně. Nekomplikujme si to ale příliš a pojďme se podívat na dva druhy, které u nás můžeme pěstovat, i když nedosáhnou takového vzrůstu jako ve svých domovských suchých subtropech.
Acacia armata neboli mimóza či kapinice je keřík původem z Austrálie. Má štíhlý tvar, větvičky rychle táhnou do výšky a jsou obsypané drobnými úzkými lístky. Od května do října mezi nimi vykvétají drobné kulaté žluté kvítky. V květináči je rostlina velice dekorativní. Výborně se jí bude dařit v místnosti, kde je dostatek světla a ne moc teplo, docela stačí 15 – 18 °C. V květnu kapinici přeneste ven nejlépe na nějaké na východ orientované místečko, kde bude mít ranní slunce, přes den dostatek světla, ale ne velké horko. Může to být terasa, ale také kapinice pěkně ozdobí truhlík na východním okně. Potřebuje dobře propustný výživný písčitý substrát s přídavkem rašeliny. Dávejte pozor, aby květy nespálilo slunce, pak rychle opadávají. Zelenožlutý keřík je nádhernou ozdobou letního okna a terasy, přes zimu pak odpočívá v nepříliš teplé místnosti. Před zimou ho můžete lehce zastřihnout, aby si udržel hezký tvar. Je to trvalka, která vám při dobré péči vydrží mnoho let, pokud by se vám přestal líbit keřík s dřevitými spodními částmi, snadno si ze semen vypěstujete nový.
Acacia decurrens, česky akácie (mimóza) sivozelená je nejznámější mimózou, právě její větvičky se u nás v zimě prodávají řezané do vázy a vypadají stejně dobře samotné jako ve vazbách. Domovem tohoto druhu je Středomoří, ale vzrostlý stromek odolává mrazům až do mínus 7 °C, takže pokud máte na zahradě nějaké před velkým mrazem chráněné místo, můžete si stromek, předpěstovaný několik let v pokoji, zkusit vysadit. Nedosáhne u nás takového vzrůstu jako v teplých krajích, ale jeho krásné zpeřené listy a trsy žlutých kulatých květů se vám odmění za péči, kterou mu věnujete. Nejsnáze se pěstování venku podaří v atriové zahrádce, někde v koutě u stěny, prohřívané zimním sluníčkem. Kdo nechce riskovat, bude si akácii sivozelenou raději pěstovat v zimní zahradě, tam se jistě dočká toho, že mu v prosinci nasadí na květ a do března bohatě pokvete. V době, kdy jiné rostliny odpočívají, je právě tenhle stromek nádherným barevným a voňavým osvěžením zimní zahrady.
Mimosa pudica má český název citlivka stydlivá a pochází z tropických hornatých krajů jihoamerického kontinentu. U nás se často pěstuje jako pokojový keřík, zajímavý listem i půvabnými fialovými kulatými kvítky, připomínajícími malé jehelníčky. Na ostnitém stonku vyrůstají v růžicích široké bohatě zpeřené listy, jejichž výrazná reakce na denní dobu i na dotyk dala rostlině české jméno. Stačí se lehce dotknout a listy se svěsí. Také navečer rostlina jakoby usíná, svěsí listy, ohne stonek a ráno ji světlo zase přiměje se krásně napřímit. Od března do listopadu citlivka bohatě kvete. K životu potřebuje rašelinový substrát, udržovaný stále mírně vlhký. Další podmínkou dobrého růstu je pak stálá teplota mezi 18 a 20 °C. Venku se tedy citlivce u nás bude líbit jen v létě na vysloveně teplém místě na terase u domu, kde i v noci je zajištěno teplo prohřátou stěnou. Jako pokojovka je pro svou dekorativnost citlivka velice oblíbená. Bez potíží se dočkáte i semínek, ze kterých si můžete vypěstovat nové rostlinky. Budete tak mít stále pěkné mladé bohatě olistěné a kvetoucí keříky. Po dvou letech začnou ztrácet na půvabu, protože vyženou dlouhé větvičky, které nesou listy jen na svých vrcholech. Je tedy lépe s tím počítat a vyměnit nepůvabný keřík za mladý.
TIP
Vůni mimózy najdete i v parfémech a kosmetických přípravcích pro suchou, popraskanou a zanícenou kůži. Silice totiž nejen krásně voní, ale má také protizánětlivé a hojivé účinky.
Text: Gabriela Koulová
