K nejkrásnějším a největším patří abutilon, alokázie, beaucarnea, brachychiton, fatsia, kamélie, kávovník, diefenbachie, dracena, různé druhy fíkusů, grevillea, monstera, banánovník a žakandra. Některé jsou velmi známé. Zaměřme se tedy dnes na ty, které jsou krásné a svým vzhledem velmi poutavé, ale zásady jejich pěstování nejsou laické veřejnosti příliš známé.
Žakaranda pro paneláky
Celý rod Jacaranda má okolo 40 druhů, jedná se o stromy a keře s listy opadavými, ale i stálezelenými. Ve své domovině mohou dorůstat do výšky mezi 20 až 50 metry. Jejich dřevo je užíváno v řezbářství a je velmi ceněné. Má zajímavou tmavou barvu, krásně voní a je známé jako palisandr.
Jako pokojová rostlina se u nás pěstuje žakaranda citlivkolistá (Jacaranda mimosifolia), které se nejlépe daří v přenosných nádobách, aby bylo možné ji letnit. V omezeném prostoru vyrůstá do maximální výšky okolo 1,5 metru. Vzhledem k tomu, že skvěle snáší i suché prostředí, hodí se i pro pěstování v místnostech se suchým vzduchem, jako jsou například panelákové byty.
Fatsie neboli prodara
Fatsie řadíme mezi aralkovité rostliny. Mají dlouhé řapíkaté listy s dlanitou plochou, která u velkých rostlin dosahuje i 50 cm v průměru. Ve své domovině anebo v zahradnických sklenících je schopná dorůst až do výšky 5 metrů.
Pokud se o ni budeme dobře starat, bude mít krásné lesklé zdravě zelené listy. Právě jejich nádhera je hlavním důvodem k pěstování fatsie. Nevyhovuje jí ovšem teplo a umístění na přímém slunci. Dobře se jí bude dařit u oken s orientací na sever v prostorách se stálou teplotou bez průvanu, například na chodbách nebo schodišti. Hlavně v létě nesmíme opomenout dostatečnou zálivku. Její kořenový bal nesmí nikdy vyschnout, jinak by rostlina zahynula. V průběhu vegetačního období vyžaduje pravidelné hnojení každý týden. Jsou vhodná dusíkatá hnojiva, ovšem přes zimu už nepřihnojujeme a omezíme i zálivku. Fatsia dává přednost kyprému výživnému substrátu.
Brachychiton pro lajdácké pěstitele
Tato okouzlující pokojová rostlina netradičního vzhledu je ideálním objektem pro zapomětlivé pěstitele. Když ji jednou dvakrát zapomenete zalít, nic se nestane. Ve svém tlustém kmeni si uchovává dostatečnou zásobu vody, přímé vlhko nesnáší. Vytváří dlouhé kůlové kořeny. Má tmavě zelené listy, u některých druhů chráněné slabou vrstvičkou vosku. Jiné druhy mají listy plstnaté.
V létě ji klidně postavte i na slunné místo. Musí si ovšem na slunce nejprve postupně zvykat. V místě, kam jste rostlinu dali na zimu, by neměla teplota poklesnout pod 14 °C. Vhodným pěstebním substrátem je směs jílu a písku. U starších exemplářů se vyměňuje pouze horní vrstva zeminy. Při množení vrcholovými řízky je nejdůležitější vhodná teplota navlhčeného substrátu, do nějž řízky zapichujeme. Druh Brachychiton rupestris (brachychiton skalní), má kmen zajímavě lahvovitě rozšířený.
Foto: shutterstock.com
