Rostlinná invaze začíná nenápadně
Masivní rostlinná invaze začala už v 19. století, kdy se rozšiřovala doprava mezi kontinenty a v okrasných zahradách se objevily květiny, byliny a stromy, které vypadaly krásně, a přestože pocházely ze vzdálených míst, dařilo se jim u nás skvěle. Jenže tu nemají přirozené nepřátele, takže se časem doslova ujaly nadvlády nad svým okolím a jejich šíření začalo člověku přerůstat přes hlavu. Typickým, a asi nejznámějším, druhem invazivní rostliny je bolševník velkolepý (ale i jeho další odrůdy).
Dnes už by snad nikoho nenapadlo si právě bolševník vysazovat na svém pozemku, protože dlouholetý, a ne zcela úspěšný souboj s ním, je obecně známým příběhem. V posledních letech mu zdatně konkurují křídlatka japonská nebo křídlatka sachalinská, které se před lety začaly pěstovat hlavně jako součásti živých plotů. Tehdy nikdo netušil, jak se u nás rozšíří, ani to, jak dokážou zničit původní porosty a zcela změnit složení půdy, takže okolo nich pak neroste v podstatě vůbec nic. Oba původní druhy u nás zmutovaly v novou variantu, křídlatku českou, která se sice objevuje méně častěji, zato je ale tak invazivní, že je považována v posledních letech za skutečný postrach Evropy.
Pěstování křídlatek je dnes pod pokutou zakázané, a pokud nějakou ve svém okolí objevíte, třeba na rumištích a opuštěných pozemcích, měli byste ji nahlásit na příslušný odbor životního prostředí, který se postará o její likvidaci. Dodejme ovšem, že se nejedná o jednoduchý proces, protože boj s nálety křídlatek je běh na hodně dlouhou trať trvající několik let.
Na své zahradě se vyhněte raději i atraktivnímu stromu jménem škumpa, která je velmi nenáročná a daří se jí prakticky všude. Navíc se svými kořeny rozrůstá do velkých vzdáleností a má takovou sílu, že prorazí i beton. Při výsadbě nových rostlin ji ale můžete zbrzdit v rozletu tím, že vykopete téměř metr hlubokou jámu, kterou vyložíte plechem nebo silným plastem, do níž mladý stromek vysadíte a umělá zábrana by měla zamezit jeho nezdravému rozrůstání.
Češi odhalili nebezpečnou rekordmanku
Rostlinná invaze má ale mnohem nenápadnější nositele, které ovšem neradno podceňovat. Až si vysadíte na zahradě nepřehlédnutelnou okrasnou trávu ozdobnici čínskou, nenechte ji v žádném případě vysemenit a zároveň nekompromisně regulujte její rozrůstání rýčem. Pokud to neuděláte, zanedlouho budete mít ze svého pozemku v podstatě ozdobnicovou plantáž.
Podobnou regulaci ale potřebují i další oblíbené květiny, třeba konvalinky, nebo bylinky: taková máta při nekontrolovaném rozrůstání poměrně rychle „zaplevelí“ sebemenší kousek země, který se jí dostane do cesty.
Někdy je snad i lepší se některých květin raději vzdát, což platí například o liboře proměnlivé, které se říká také lantana. Ta se v posledních letech objevuje nejen na květinových záhonech v zahradách, ale často také v městských parcích a ozdobných nádobách v ulicích měst. Jenže nedávno odhalil tým českých botaniků díky dlouholetému projektu, který zkoumal invazivní rostliny, že lantana je v současnosti pravděpodobně nejagresivnějším rostlinným druhem na naší planetě.
Rostlinná invaze se maskuje svou krásou
Lantana ale není rozhodně jedinou půvabnou květinou, která se podílí na rostlinné invazi. Totéž platí třeba o vlčím bobu (lupina) nebo třapatce (rudbekie), která v některých oblastech naší republiky, především na severní Moravě, je častější ve volné přírodě než na záhonku. Nedosáhla ovšem ještě takového rozšíření jako zlatobýl kanadský, který už dnes obývá prakticky jen velké plochy na rumištích. Přitom i on k nám kdysi dorazil jako ozdoba zámeckých parků. A skalničkáři dobře znají, co dovede rožec plstnatý, pokud ho necháte nekontrolovatelně se šířit na skalce nebo podél zídky.
Jako dekorativní květina se k nám dostala před časem i netýkavka žláznatá, která dorůstá až do výšky dvou metrů a ze zahrad se už rozšířila do volné přírody: nejlépe se jí daří podél potoků a řek, kde ovšem vytlačuje naše původní druhy. Její porosty jsou do jisté míry nezničitelné, protože je sice může zlikvidovat cílené vysekávání nebo skutečně studená zima, ale po krátkém čase se opět rostlina na své stanoviště vrátí.
Bez boje to nejde
Zahrádkářům i majitelům pozemkům nezbývá tedy nic jiného, než se rostlinné invazi dlouhodobě a důsledně bránit. Mechanická likvidace v podobě osekávání a kosení pomáhá jen u malých porostů a u některých druhů, další zelené nepřátele musíte doslova vykopat ze země, tak jako v případě již zmiňované škumpy.
Příliš se neosvědčila ani pomoc ovcí, koz či hovězího dobytka, protože se jedná o pomalou metodu, která vyžaduje i další finanční investice, třeba do přístřešků pro dobytek. Daleko účinnější je tak nakonec především likvidace neselektivními systémovými herbicidy.
