Proč vlastně psi hrabou?
Na jednoduchou otázku jednoduchá odpověď: je to jejich přirozenost. Tak jako pes štěká, tak i hrabe. Je to pro psa činnost zcela normální, takže je třeba na to tak i pohlížet. Je to způsob psí zábavy, a tudíž se nelze divit, že pes, který je volně vypuštěn na zahradu, sem tam nějakou tu díru udělá, zvláště pak, pokud se na zahradě sám nudí a není zaměstnán jinou smysluplnější anebo pro něj zajímavější činností. Je to pro něj dobrá činnost vhodná na protažení svalů, které by jinak nezapojoval. Nemá-li v parných letních dnech na zahradě místo, kde by si mohl poležet ve stínu, může si rovněž hrabáním připravovat místo, kde není zem tak vyhřátá a do ní si pak lehne. Pokud máte doma psího tuláka, je to jasné, hrabe, aby se dostal ze zahrady ven. Další možností, která se jeví jako nejpravděpodobnější u loveckých psů, je, že cítí kořist – hraboše, krtka, myš nebo rejska a snaží se ho ulovit. Nejsou výjimečné ani situace, kdy pes hrabe ze stesku. Může mít ovšem i z něčeho strach.
Lze psa odnaučit hrabání?
To je přímo otázka na tělo, ale spíš na tělo nás – majitelů psů. Bude lepší, když se smíříme s tím, že to psa zkrátka neodnaučíme. Je to věc loveckého instinktu anebo prostě psí přirozenosti, takže v tomhle směru je lepší pro nás, když se s tím smíříme. Nemusíme však vzdávat boj proti dírám na místech, kde je mít nechceme! Prvním krokem k úspěchu je rozpoznat správný důvod, proč to zrovna náš pes dělá. Pak už je snadnější mu hrabání na zahradě omezit anebo na tuto činnost vyčlenit určitý úsek zahrady, kde nám to nebude tolik vadit. Samozřejmě, pokud jste si pořídili štěně, dá se s tím ještě dost udělat, začněte mu hrabání od samého začátku zakazovat.
Jak eliminovat důvody pro psovo hrabání?
V prvé řadě mu v létě poskytněte na své zahradě místo k odpočinku ve stínu. Horkem trpí nejen psi s dlouhou srstí, ale také psi s černou srstí, nebo ti, kteří nemají kde se zchladit. Dopřejte jim v parném létě na zahradě vaničku s vodou, třeba po vašich dětech, ať se mohou okoupat. Psi uvítají i chladivou dlažbu, je pro ně totiž důležité, aby si zchladili hlavně spodní část těla. Proto jim i v řece mnohdy postačí, když si ani nenamočí hřbet, nebo si nezaplavou, jen se ve vodě projdou. Nuda, to je přímo výzva k hrabání, takže svého psa zaměstnejte. Jakmile nejste na zahradě i vy, dejte mu tam jeho oblíbenou hračku anebo mu pořiďte na ohryzávání dostatečně velkou kost, která mu na nějakou dobu vydrží. Berte ale na zřetel to, že jen zahrada stejně vašemu psovi stačit nebude. I kdyby tam mohl běhat jako o závod, chce poznávat i nová místa, takže ho vezměte každý den na procházku, tam mu házejte míček, nechejte ho zaplavat si, učte ho novým dovednostem anebo ho nechejte pohrát si s ostatními psy. Bude rád, vděčný a po návratu domů příjemně unavený. Možná si na hrabání ani nevzpomene a vy si alespoň na procházce s ním po práci vyčistíte hlavu.
Přípravky a zabezpečení zahrady proti hrabání
Velmi osvědčený je způsob, kdy do již vyhrabaných děr vložíte velký kámen anebo dlaždici, případně cihlu a tu pak zasypete zeminou. Je pravděpodobné, že pes se k hrabání vrátí na stejné místo, a jakmile zjistí, že se nedá prohrabat, hrabání zanechá. Vlastníte-li takzvaného hrabáče, můžete ohradit část zahrady elektrickým ohradníkem, kde se při kontaktu s ním pes lekne el. výboje hned napoprvé a pak už se sem nebude přibližovat. Některým psům bude stačit, když jim vyrobíte takové malé soukromé pískoviště, kde si budou moci hrabat bez problémů a kdykoli se jim zachce. Pokud se váš pes bez ustání vrhá na rostliny a ty vyhrabuje, doporučuje se pro tento případ zakoupit speciální sprej a rostliny jím postříkat. Spreje jsou k dostání pod různými názvy například: Stop it dog, Fernhaltspray, Reppers Spray atd. zabrat může i drcený pepř na místech, kam víte, že by mohly směřovat kroky vašeho „čtyřnohého zahradníka“.
Doufejme, že některou z výše uvedených metod budete moci uplatnit i vy na své zahradě, aby zůstala krásná a nerozrytá. V případě, že jste objevili svou vlastní metodu proti hrabání psa na zahradě, která přinesla úspěch, podělte se o ni s našimi čtenáři například v diskusním fóru.
Text: Zuzana Bohdalová
