Naprosté většině zahradních rostlin vyhovují běžné půdní podmínky, to znamená, že nemají specifický požadavek na zastoupení živin v půdě. Existují samozřejmě i celé rody či jednotlivé druhy, kterým ovšem vyhovují spíše podmínky specifické. Většinou se tento požadavek týká hlavně zastoupení vápníku v půdě, díky kterému se rostliny dělí na vápnomilné a vápnostřežné. Zatímco první skupina vápník vyžaduje, ta druhá na zásaditou půdu reaguje negativně a ke svému správnému vývoji tak potřebuje spíše půdu kyselou.
Jak to s těmi živinami je
Každý prvek má v půdě své zastoupení a je nutno říci, že i požadavky rostlin se na jednotlivé živiny i v průběhu jediného roku mění. Jinak tomu je totiž při rašení, jinak při tvorbě listů a zcela jiné živiny jsou zase třeba při tvorbě květů či plodů. Je tedy třeba reagovat na aktuální požadavky rostlin.
Rozhodně se ale nebojte, že péče o rostliny bude nějak výrazně náročná. Na tyto měnící se požadavky spíše reagujeme u plodové zeleniny, kterou během sezony hnojíme vícekrát. Se specifickými nároky na živiny v průběhu roku se ale samozřejmě setkáváme i u okrasného trávníku, růží nebo třeba fuchsií.
Makro, mikro i prvky užitečné
Pojďme se na chvíli vrátit do školní lavice, ukážeme si rozdělení živin do třech základních skupin
- Makroelementy – C, O, H, N, P, K, Ca, Mg, S, (Fe)
- Mirkoelementy – Fe, Mn, Zn, Cu, B, Mo, Cl, Ni, (Co)
- Prvky užitečné – Na, Al, Si apod.
Co mají některé prvky v rostlinách na starosti?
dusík – je jedním z nejdůležitějších prvků ve výživě rostlin vůbec, bývá zastoupen prakticky ve všech kombinovaných hnojivech určených pro většinu zahradních rostlin. Požadavky rostlin na tento prvek bývají nejvyšší na jaře a v létě, kdy dochází k intenzivnímu růstu. Nedostatek dusíku poznáme podle světlého až žlutého zbarvení listů a stonků rostlin a pomalou tvorbou biomasy. Ke konci sezony by jeho příjem měl být ale přirozeně nižší.
fosfor – nedostatek fosforu se u rostlin opět projevuje změnou zbarvení a pomalým růstem, dochází totiž k celkovému narušení procesů v rostlinách. Pokud je fosforu v půdě zastoupeno málo, rostliny rychleji přechází do generativní fáze, rychleji tedy vykvetou a zaplodí. Fosfor může být pro mnohé rostliny z půdy poměrně špatně přijatelný, dobře si ho ovšem osvojují třeba jehličnany a rostliny bobovité.
draslík – pokud je draslíku v půdě nadměrné množství, může být narušen příjem jiných prvků, mezi které patří například sodík, hořčík a vápník. Pro rostliny je důležitý hlavně z toho důvodu, že zvyšuje schopnost přijímat vodu kořeny. Rostliny s dostatkem draslíku jsou všeobecně více odolné suchu, s vodou totiž mnohem efektivněji hospodaří a mnohem lépe ji přijímají z okolí. Nedostatek draslíku se projevuje zasycháním okrajů spodních listů, tyto listy mohou časem zcela opadat.
vápník – tento prvek je důležitý třeba pro tvorbu kořenů a celkově pro správné fungování půdy jako takové. Právě vápník ovlivňuje chemismus půdy, stojí tedy za tím, jestli se jedná o půdu zásaditou či kyselou. Při jeho nedostatku mohou rostliny pomalu růst, dochází k opadu květů a k různým změnám plodů. U rajčat jsou známé černé špičky plodů. Plody jiných rostlin předčasně dozrávají a moučnatí. U jablek dochází ke známé pihovatosti plodů. Snížení příjmu vápníku rostlinami může být způsobené také nadmírou draslíku v půdě.
Rostliny se specifickými požadavky na stanoviště
Okrasné dřeviny vyžadující spíše kyselou půdu, s nízkým obsahem vápníku – abélie (Abelia), medvědice (Arctostaphylos), vřesy (Calluna), vřesovce (Erica), pěnišníky (Rhododendron), azalky (Azalea), krásnoplodka (Callicarpa), čilimník (Cytisus), dabécie (Daboecia), šicha (Empetrum), kuska (Fothergilla), vilín (Hamamelis), asijské javory (Acer palmatum), hortenzie (Hydrangea) – vápník dokonce nesnášejí, třezalky (Hypericum), magnólie (Magnolia), klikva (Oxycoccus)
Okrasné rostliny vyžadující vápnitou půdu – břestovec (Celtis), popínavé plaménky (Clematis), žanovec (Colutea), rakytník (Hippophae rhamnoides), levandule (Lavandula angustifolia), mišpule (Mespilus)
