Co je vodnice zač?
Vodnice (Brassica rapa), označovaná také jako brukev řepák, patří do skupiny brukvovité zeleniny. Chuťově i vzhledově připomíná kedlubnu či ředkvičku nebo také bílou ředkev. Její obsah tvoří hlavně voda, a také spousta minerálních látek, jako je draslík, železo a selen, vitamíny, jako je vitamin C a kyselina listová. Nemá téměř žádné kalorie, čímž se zařazuje mezi potraviny vhodné pro nutriční diety.
Jak ošetřovat záhony s brukvovitou zeleninou?
Vodnici si lidé velmi často pletou s tuřínem. Není divu, jedná se totiž o příbuzné plodiny. Tuřín vznikl křížením hlávkového zelí a vodnice, a někdy se mu proto také říká žlutá vodnice. Tuřín má bulvy ale větší, mohou vážit dokonce až několik kilogramů. Vodnice má bulvy podstatně menší, přibližně okolo 15 cm v průměru. Na povrchu je bílá kromě části, která rostla nad povrchem země. Stejně tak je bílá i uvnitř bulvy. Tuřín je uvnitř spíše nažloutlý.
Pěstování vodnice
Vegetační období vodnice je poměrně krátké, obvykle trvá od 35 do 70 dnů. Pro výsev vodnice si ale vybereme těžší půdu, vysloveně lehké a písčité půdy jí nesvědčí. Ideální je, pokud je těžká půda bohatá na dusík. Nevyséváme do čerstvě vyhnojené půdy.
Přímý výsev můžeme začít už na začátku dubna, a dále můžeme vysévat i během roku až do srpna. Jednotlivé řádky by od sebe měly být ve vzdálenosti 40 centimetrů. Semena lehce přikryjeme a půdu dobře udusáme. Můžeme vyzkoušet systém, který využívali naši předkové – drobná semena dobře přikryje kompost přesypaný na vyseté řádky přes síto. Kompostovaná půda vytvoří tmavý pás, ve kterém se soustředí teplo a pás zůstává pěkně viditelný až to té doby, než rostliny vyrostou. Přihnojujeme tekutým hnojivem.
Vzešlé rostlinky jednotíme na vzdálenost 10-15 cm. Důležitá je pro vodnici pravidelná a důkladná zálivka. Na záhonech vedle vodnice může být salát, špenát, pažitka či fenykl. Tyto rostliny se s vodnicí velmi dobře snášejí.
Vodnici lze sklízet až do října či listopadu, protože snese i teploty lehce pod bodem mrazu. Kromě velkých bílých bulev jsou použitelné i listy, které se sklízí ale jen u mladých rostlin. U vodnice bohužel neplatí, že čím větší, tím lepší. Přerostlé bulvy jsou dřevnaté a mají výraznou chuť, která ale nemusí být úplně příjemná. Ideální je dodržet maximální vegetační dobu, což je 70 dnů. Její pěstování zvládneme klidně i na balkóně nebo v truhlíku, zde ale vybíráme drobnější odrůdy s kratším vegetačním obdobím.
Použití vodnice
Vodnice patřila v minulosti k potravinám, které zachraňovaly lidstvo od hladomoru, například v době středověkých válek. Dříve patřila mezi běžné potraviny na našem jídelníčku, konzumovala se velmi hojně v době, než se na náš stůl dostaly brambory. Vodnice má antibakteriální účinky a skvěle také působí na močové ústrojí a nervovou soustavu. Je vhodná pro všechny typy diet. Velké bulvy před konzumací loupeme, zvlášť u větších bulviček je slupka tužší.
Konzumuje se syrová – ve formě salátů nebo jako čerstvá zelenina k masu, s pečivem a máslem. Dá se také vařit. Můžeme si z ní připravit pyré podobné bramborové kaši. V salátech se snese prakticky s každou další zeleninou, výborný je salát z vodnice, cherry rajčátek, ředkviček a kvašené zeleniny. Můžeme k salátu přidat zálivku např. ze smetanového jogurtu, třeného česneku a několika kapek oleje.
Nastrouhanou vodnici můžeme použít obdobně jako dušené zelí z kedluben. Dá se rovněž vařit v polévkách, zapékat s těstovinami, přidávat k masovým směsím a podobně.
Vodnice je ideální zelenina díky velmi krátké vegetační době. Obsahuje skutečně cenné látky, je výživná a její pěstování je nenáročné, takže to zvládnou i začátečníci. Zkusme vrátit tuto brukvovitou zeleninu na naše záhony a obohatit si jídelníček o skvělou a chutnou potravinu.
